Spisová značka
III. ÚS 636/06
ECLI
ECLI:CZ:US:2007:3.US.636.06
Datum rozhodnutí
27. 2. 2007
Datum podání
8. 8. 2006
Forma rozhodnutí
Usnesení
Soudce zpravodaj
Vladimír Kůrka
Význam
4
Výsledek řízení
odmítnuto pro neodstraněné vady
Navrhovatel
STĚŽOVATEL - FO
Napadený akt
rozhodnutí jiné, rozhodnutí jiné
Předmět řízení
základní práva a svobody/rovnost v právech a důstojnosti a zákaz diskriminace, základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti státní moci zákonem), základní práva a svobody/nedotknutelnost osoby, základní práva a svobody/nedotknutelnost osoby, základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek, právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /žádný trestný čin a trest bez (předchozího) zákona

znění ke dni rozhodnutí

Citovaná rozhodnutí

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti P. C., proti usnesení Městského státního zastupitelství ze dne 15. 6. 2006, č.j. 1 KZN 1611/2003-123, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním ze dne 7. 8. 2006, označeným jako ústavní stížnost, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného usnesení, jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti rozhodnutí policejního orgánu o odložení jím podaného trestního oznámení.

Stěžovatel nebyl zastoupen advokátem; dne 20. 9. 2006 bylo Ústavnímu soudu sděleno, že k zastupování stěžovatele před Ústavním soudem byl Českou advokátní komorou určen Mgr. Petr Holý, advokát. Aniž by stačil učinit v dané situaci potřebný úkon, sdělil stěžovatel Ústavnímu soudu (16. 11. 2006), že plnou moc pro jmenovaného zástupce "zrušil", mimo jiné pro "ztrátu důvěry", a požádal o prodloužení lhůty "k podání ústavní stížnosti" s tím, že požádal Českou advokátní komoru "o přidělení nového advokáta". Další žádost o prodloužení lhůty k opravě ústavní stížnosti doručil stěžovatel Ústavnímu soudu dne 27. 12. 2006.

Ústavním soudem bylo poté stěžovateli (podáním doručeným dne 16. 1. 2007) připomenuto, že zastoupení advokátem je v řízení o ústavní stížnosti obligatorní (s důsledky jejího odmítnutí pro případ, že tento nedostatek nebude odstraněn ve lhůtě dalších deseti dnů).

Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 19. 1. 2007 stěžovatel "opakovaně" požádal, aby "lhůta k podání ústavní stížnosti ... byla zrušena do doby, než ČAK vyřeší řádným způsobem (jeho) bezplatné zastupování".

Dne 29. 1. 2007 byla Ústavnímu soudu doručena plná moc udělená stěžovatelem advokátu JUDr. Josefu Bílkovi. Stěžovatel reklamuje - pro vyžádané podání svého zástupce - další lhůtu třiceti dnů.

Ústavní soud poskytl stěžovateli, resp. jeho zástupci (výzvou doručenou dne 2. 2. 2007) lhůtu 15 dnů, aby odstranil nedostatek zastoupení při podání ústavní stížnosti (tak, aby stěžovatelem formulovanou stížnost doplnil nebo nahradil podáním vlastním) a nedostatek zvláštní plné moci (pro zastupování před Ústavním soudem).

Dne 6. 2. 2007 sdělil zástupce stěžovatele, že od smlouvy o právní pomoci uzavřené se stěžovatelem odstoupil, a že tuto skutečnost (dne 5. 2. 2007) stěžovateli sdělil.

Podáním ze dne 16. 2. 2007 stěžovatel tuto okolnost potvrdil a informoval Ústavní soud o přetrvávajících problémech s opatřením právní pomoci pro řízení před Ústavním soudem, pročež požádal, aby "Ústavní soud delegoval na soud nižší instance, např. na Obvodní soud pro Prahu 1, aby (mu) v dané věci přidělil k bezplatnému zastupování advokáta".

Tím setrvává stav, kdy ani v opakovaně prodloužených lhůtách stěžovatel neodstranil vady návrhu (jež existují od samotného jeho podání dne 8. 8. 2006), přičemž byl o náležitostech ústavní stížnosti řádně informován v minulosti již několikrát; Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh soudcem zpravodajem podle § 43 odst. 1 písm. a/ zákona o odmítnout.

K možnosti ustanovit zástupce (advokáta) v samotném řízení před Ústavním soudem (jeho vlastními procesními postupy) se Ústavní soud opakovaně vyjadřuje negativně, a možnosti obdoby postupu podle § 30 odst. 2 o.s.ř. v řízení dovolacím (jíž se stěžovatel dovolává) ve své judikatuře nepřipouští (srov. usnesení ze dne 17. 3. 1998, sp. zn. III. ÚS 296/97, in Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 10, usnesení č. 20, str. 409 a následující). Stěžovatelově žádosti proto vyhovět nelze.

Nad rámec řečeného a jen na vysvětlenou stěžovateli se sluší s odkazem na ustálenou judikaturu Ústavního soudu (ve vztahu k tomu, čeho se svým návrhem domáhá), že neexistuje ústavně zaručené veřejné subjektivní právo určité osoby, aby osoba jiná byla trestně stíhána (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 361/96, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 7, str. 345 a násl., nebo usnesení sp. zn. I. ÚS 84/99, tamtéž, sv. 14, str. 291 a násl.). V usnesení ve věci sp. zn. II. ÚS 155/05 Ústavní soud konstatoval, že "způsob prověřování oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, nelze z pohledu ústavněprávního zahrnout pod základní práva, garantovaná čl. 36... Listiny".

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu n e n í odvolání přípustné.

V Brně dne 27. února 2007

Vladimír K ů r k a v. r. soudce zpravodaj

Text je zveřejněn tak, jak jej publikuje NALUS, databáze Ústavního soudu. Nejde o autentické znění. Zobrazit v NALUS.

Štěpán Paulík, Czech Constitutional Court decisions dataset, CC BY 4.0.