Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti Ing. F. T., zastoupeného Mgr. Ing. Pavlem Lvem, advokátem se sídlem ve Valašském Meziříčí, Poláškova 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2005, sp. zn. 3 Tdo 612/2005, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2004, sp. zn. 6 To 642/2004 a rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 28. 5. 2004, č.j. 2 T 99/2003-246, takto :
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, podané k poštovní přepravě dne 14. 8. 2006, stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, neboť je přesvědčen, že jimi byla dotčena práva, jež mu svědčí podle článků 2 odst. 2, 36 odst. 1, 38 odst. 2 a 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Z šetření Ústavního soudu se podává, že stížností napadené usnesení, jímž Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e/ tr. řádu, bylo stěžovateli doručeno dne 28. 7. 2005 (zásilka byla uložena na poště dne 18. 7. 2005) a jeho obhájci dne 13. 7. 2005.
Podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Takovým rozhodnutím zde bylo uvedené rozhodnutí dovolacího soudu, pročež lhůta k podání ústavní stížnosti započala běžet dne 29. 7. 2005.
Jestliže ústavní stížnost byla podána až 14. 8. 2006, je zjevné, že byla podána po jejím uplynutí.
Stěžovatel počátek běhu lhůty pro podání ústavní stížnosti (jak se naznačuje z jejího obsahu) odvozuje od doručení vyrozumění ministra spravedlnosti ze dne 7. 6. 2006 o tom, že jeho podnět ke stížnosti pro porušení zákona byl odložen. Ústavní soud však ve své (všeobecně přístupné) judikatuře již vícekrát vyslovil, že za poslední prostředek, jež zákon k ochraně práva poskytuje, podnět ke stížnosti pro porušení zákona považovat nelze, neboť stížnost pro porušení zákona není v samostatné dispozici stěžovatele (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 9/94, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 2, č. 11).
Proto nezbylo než soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. b/ zákona o Ústavním soudu odmítnout, neboť je návrhem podaným po lhůtě stanovené tímto zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2007
Vladimír Kůrka soudce zpravodaj