Ústavní soud rozhodl dne 23. ledna 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele P. H., o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 31. července 2006 č. j. 22 E 387/2001-176 a o návrhu na zrušení ustanovení § 336e odst. 1 a § 336m odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, takto:
I. Ústavní stížnost se odmítá.II. Návrh na zrušení ustanovení § 336e odst. 1 a § 336m odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti napadl navrhovatel v záhlaví označené usnesení Okresního soudu v Opavě. Uvedl, že tak činí "jménem své matky M. H.", vůči níž coby povinné v exekučním řízení směřovalo, když co do důvodu tohoto postupu poukázal na to, že dle jeho názoru "není sama schopna v řízení před soudem účinně a odpovídajícím způsobem chránit své zájmy a uplatňovat práva'". Dále se domáhal zrušení shora uvedených ustanovení občanského soudního řádu.
Ústavní soud, vázán ústavním pořádkem a v návaznosti na tento i zákonem. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR), nejprve zkoumal, zda byly ohledně návrhu stěžovatele splněny formální (procesní) předpoklady a podmínky stanovené zákonem, umožňující následné posouzení jeho věcné opodstatněnosti.
Dle § 72 odst. 1 písm. a) citovaného zákona je oprávněna podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem.
Z citovaného ustanovení, jímž je Ústavní soud vázán (čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR) se podává, že ústavní stížnost byla takto podána navrhovatelem jako osobou zjevně neoprávněnou, kdy se jedná o stav zakládající její odmítnutí ve smyslu § 43 odst. 1 písm. c) citovaného zákona [nadto v rámci řízení, v němž nebyly dosud vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona)].
Pokud se potom návrhu na zrušení označených ustanovení občanského soudního řádu týče, z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že v případě, kdy byla ústavní stížnost odmítnuta z formálních důvodů [§ 43 odst. 1 písm. a) - e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů], tento návrh sdílí procesně její osud, tj. pozbývá právního základu jeho možné projednání v návaznosti na dikci § 74 zákona č. 182/1993 Sb. (srov. kupř. usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 101/95, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, Sv. 4, č. 22).
Vzhledem k uvedenému byly proto ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení ustanovení § 336e odst. 1 a § 336m odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuty [§ 43 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]; to aniž by byl stěžovatel (takto nadbytečně s důsledky spočívajícími v jeho dalším úsilí) vyzýván k odstranění vady návrhu, spočívající v absenci povinného právního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem (§ 30 odst. 1 téhož zákona), když výsledek tohoto řízení by pro shora uvedenou formální vadu nemohl býti odlišným.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. ledna 2007
Jan Musil předseda senátu Ústavního soudu