Dle mého názoru není výše uvedená interpretace správná, neboť citované stanovisko je třeba vykládat v souvislosti se stanoviskem pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05 ze dne 1. 11. 2005 (477/2005 Sb.) v tom smyslu, že do přijetí právního předpisu, jímž budou restituce církevního majetku upraveny v obecné rovině, není žádný církevní subjekt oprávněn domáhat se žalobou na určení ochrany vlastnického práva, jestliže ke skutečnosti, v níž je spatřováno ohrožení tohoto práva, došlo v době od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990, popřípadě ještě přede dnem 25. 2. 1948. Ústavní soud ve stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05 vymezil princip, dle něhož nelze prostřednictvím určovacích žalob podle občanskoprávních předpisů obcházet smysl restitučního zákonodárství a k obnově vlastnického práva, pozbytého v tzv. rozhodném období, je možno užít pouze postupy a instituty obsažené v restitučních předpisech. Ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 22/05 pak Ústavní soud vztáhl tento princip rovněž na žaloby církevních subjektů, neboť dovodil, že zákon č. 298/1990 Sb. tvoří součást restitučního zákonodárství, a má proto stejné účinky jako ostatní restituční předpisy, tzn. zejména vylučuje možnost domáhat se vydání majetku občanskoprávní cestou.
Situace církevních subjektů je specifická v tom ohledu, že doposud nebyl, s výjimkou zákona č. 298/1990 Sb., který se ovšem týkal jen malé části sporného majetku, přijat žádný právní předpis, jehož prostřednictvím by jim bylo umožněno domáhat se vydání majetku získaného na jejich úkor státem v letech 1948 až 1989. Nemožnost využít institutu určovací žaloby dle občanskoprávních předpisů se tedy u těchto subjektů fakticky rovná odepření možnosti domoci se vydání předmětného majetku vůbec. Je však třeba mít na zřeteli, že se jedná pouze o přechodný stav trvající do doby, než bude zákonodárcem přijat příslušný restituční předpis. Právě tuto skutečnost považuji z hlediska formulace svého stanoviska za zcela zásadní, neboť vycházím z pevného přesvědčení, že zákonodárce v budoucnu prostřednictvím zvláštního právního předpisu církevním subjektům umožní domoci se nápravy majetkových křivd způsobených komunistickým režimem. Ústavní soud v tomto smyslu ve stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 22/05 apeloval na zákonodárce, aby se otázkou církevního majetku co nejdříve zabýval, současně však dle mého názoru vyjádřil vůli vyčkat do přijetí nové právní úpravy a neřešit situaci prostřednictvím soudního rozhodování o individuálních nárocích.