Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. P., zastoupeného JUDr. Josefem Havlůjem, advokátem se sídlem Praha 5, Staropramenná 17, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2008, čj. 23 Co 294/2008 - 185, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení výše označeného usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5, jako soudu prvního stupně, ze dne 6. 2. 2008, čj. 4 C 390/2002 - 161, o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Tvrdil, že tímto rozhodnutím byla porušena jeho základní práva, garantovaná v čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
K porušení zmíněných základních práv stěžovatele (v řízení před obecnými soudy žalovaného) mělo dojít tím, že obecné soudy u něj neshledaly jednu ze základních podmínek pro ustanovení zástupce pro řízení o vyklizení bytu, neboť u něj nejsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků. Podle obecných soudů zamlčel údaje o starobním důchodu, který mu vyplácí rakouský nositel pojištění, takže u něj nejsou podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel postupu soudů vytýká, že se soustředily jen na jeho příjmy a pominuly jeho argument, spočívající v tom, že důchod, přiznaný mu v zahraničí, je celý poukazován na plnění dluhu. Ze strany soudů tak nedošlo k objektivnímu posouzení jeho majetkových a příjmových poměrů .
Z rozhodnutí, připojených k ústavní stížnosti, vyplývá, že stěžovateli byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 uložena povinnost vyklidit byt. Proti tomuto rozsudku podal odvolání a současně požádal o ustanovení zástupce podle § 30 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "OSŘ"). Soud prvního stupně rozhodl, že u stěžovatele nejsou dány podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků, ani důvody pro ustanovení zástupce pro odvolací řízení. Odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil. Na výzvu soudu k zaplacení soudního poplatku ve výši 1000,-- Kč stěžovatel nereagoval a poplatek nezaplatil. Z tohoto důvodu soud prvního stupně řízení zastavil a odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
V daném případě se obecné soudy podrobně zabývaly majetkovými poměry stěžovatele a rozhodly s ohledem na výši jeho příjmů, v souladu se zákonnou úpravou. Jejich postup nijak nevybočil z mezí ústavnosti.
Z výše uvedeného plyne, že napadeným rozhodnutím nebyla porušena žádná ústavně zaručená práva a svobody stěžovatele. Proto I. senát Ústavního soudu ústavní stížnost odmítl, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. října 2008
Ivana Janů předsedkyně I. senátu Ústavního soudu