Pokud jde o namítané porušení čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod správcem daně, Ústavní soud uvádí, že jde článek systematicky začleněný do hlavy prvé, principy v něm obsažené se vztahují na všechna základní práva a svobody, jsou východiskem pro jejich interpretaci a lze je napadat jen ve spojení s jiným konkrétním právem nebo svobodou. Tímto konkrétním právem je stěžovatelem tvrzené porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tedy práva spravedlivý proces, jehož porušení však Ústavním soudem zjištěno nebylo. Ústavní soud má za to, že v daném případě jednal správní orgán v souladu se zásadou přiměřenosti a do autonomního prostoru jednotlivce nezasáhl měrou, která by se neslučovala s ústavním pojetím pravomoci správce daně.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení základních práv stěžovatele, daných ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, ústavní stížnost stěžovatele podle § 43 odst. 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněný návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2008
Ivana Janů, předsedkyně senátu