34. Protože Ústavní soud shledal námitky stěžovatele do skutkových zjištění kárných soudů v ústavní rovině nedůvodnými, nemůže zpochybnit ani celkové skutkové zjištění, že se skutek, který byl stěžovateli kladen za vinu, stal a že jej stěžovatel spáchal. Ústavní soud připomíná, že kárné soudy opřely svůj závěr o celou řadu do sebe vzájemně zapadajících důkazů (zejména důkaz doznáním stěžovatele ke skutku pod bodem 2 návrhu na zahájení kárného řízení a důkazy k osobě stěžovatele, zejména k jeho pracovnímu hodnocení a předchozí výtce uložené stěžovateli v souvislosti s nestandardními a nevhodnými kontakty stěžovatele s toutéž osobou, s níž přes uloženou výtku i nadále tyto kontakty udržoval, a důkazy k osobě odsouzeného).
35. Poté, co Ústavní soud shledal nedůvodnost námitek do skutkových zjištění a jejich právního hodnocení, nelze učinit jiný závěr ani o poslední námitce stěžovatele, podle níž bylo uložené kárné opatření spočívající v odvolání stěžovatele z funkce soudce nepřiměřeně přísné. K tomu Ústavní soud poznamenává, že již kárné provinění uvedené pod bodem 1, spočívající v několikaměsíčních průtazích s vyhotovením písemných znění trestních rozsudků, je vzhledem k předchozím výtkám uloženým stěžovateli za stejné nedostatky v jeho práci soudce a jejich dopadům do právní jistoty obviněných osob natolik závažné, že by nebylo lze vytýkat kárnému soudu, pokud by i jen za toto kárné provinění sáhl ke krajnímu kárnému opatření spočívajícímu v odvolání z funkce soudce (srov. též usnesení sp. zn. I. ÚS 714/05 ze dne 21. listopadu 2006, ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu neuveřejněno, dostupné na internetové adrese http://nalus.usoud.cz).
36. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že je s ohledem na řádné fungování demokratického právního státu třeba, aby funkce soudců vykonávaly pouze osoby s vysokou morální integritou, vědomé si vysoké míry své osobní odpovědnosti, jež je s jejich postavením spjata, a odhodlané vykonávat své povinnosti výhradně v souladu s principy právního státu a svým svědomím. Nelze přehlédnout, že ještě před spácháním kárných provinění, pro která byl napadenými rozhodnutími odvolán z funkce, se stěžovateli dostalo několika shovívavých výstrah, že jeho jednání není s posláním soudce a s předpoklady pro výkon této funkce slučitelné, přesto tomu své jednání nepřizpůsobil.
37. Protože Ústavní soud po provedeném řízení dospěl k závěru, že námitky stěžovatele proti napadeným rozhodnutím a proti řízení, které jim předcházelo, nebyly důvodné, ústavní stížnost stěžovatele zcela zamítl podle § 82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.