Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci návrhu Ing. M. G. a Ing. V. P., o „přezkoumání případu odsouzení směnky“, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
V návrhu podaném dne 30. 5. 2008 požádali navrhovatelé, aby Ústavní soud přezkoumal „případ odsouzení směnky, která neměla náležitosti, jež musí podle směnečného zákona mít“.
Z připojených listin se podává, že Krajský obchodní soud v Ostravě rozhodl rozsudkem ze dne 1. 12. 1999, č. j. 30 Cm 75/99-39, ve věci žaloby České spořitelny, a. s. proti navrhovatelům, o zaplacení částky 2 500 000 Kč s přísl., tak, že ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 27. 8. 1999, č. j. 3 Sm 235/99-17. K odvolání navrhovatelů Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 24. 10. 2002, č. j. 4 Cmo 710/2000-112, rozsudek krajského soudu potvrdil.
Podle čl. 83 Ústavy České republiky je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává tím, že rozhoduje ve věcech vyjmenovaných v čl. 87 odst. 1 až 3 Ústavy (viz též ustanovení § 64 až § 125f zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Limity jeho působení jsou dány uplatněním zásady právního státu, podle níž lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (viz čl. 2 odst. 3 Ústavy, resp. čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
Z věcí uvedených v čl. 87 Ústavy nemůže být v této části (co do formulovaných návrhů) podání navrhovatelů, kteří požadují „přezkoumání případu odsouzení směnky“, připodobněno – a to zcela zjevně – k žádné z nich. To platí – jmenovitě – i ve vztahu k institutu ústavní stížnost ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy.
Je zde tedy namístě závěr, že v případě tohoto návrhu jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu].
Připomíná se též, že podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu měli navrhovatelé možnost podat proti shora označeným rozhodnutím obecných soudů ústavní stížnost a to ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; této možnosti však (v uvedené lhůtě) očividně nevyužili.
Jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, jej Ústavní soud soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) podle zmíněného ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Za uvedených okolností nepokládal Ústavní soud za přiléhavé odstraňovat vady předmětného návrhu, včetně nedostatku povinného zastoupení navrhovatelů advokátem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. června 2008
Vladimír Kůrka soudce zpravodaj