Nelze souhlasit ani s námitkou stěžovatele, že se obecný soud nezabýval otázkou důvodnosti trestního stíhání ve smyslu dovětku ust. 67 tr. řádu. Naopak, okresní soud poměrně obsáhle rekapituloval důkazy, o něž se podezření ze spáchání trestného činu opírá.
Stejně tak Ústavní soud nemá závažnějších námitek vůči navazujícímu rozhodnutí krajského soudu, jež je co do důvodnosti trestního stíhání a existence vazebních důvodů odůvodněno značně podrobně a logicky.
Pokud jde o stěžovatelem výše citovaný výrok krajského soudu, stěžovatel pravděpodobně stylisticky poněkud neobratné formulaci nerozuměl. Krajský soud ve svém usnesení na str. 4 charakterizuje účel trestního řízení ve smyslu § 1 odst. 1 tr. řádu, nikoli účel konkrétního vazebního stíhání stěžovatele.
Z uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že orgány činné v trestním řízení nepostupovaly neústavním způsobem. Proto návrh podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítl, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2008
Jiří Mucha v. r. předseda senátu Ústavního soudu