Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele T. T., zastoupeného JUDr. Petrem Pavlíkem, advokátem v Praze 8, Křižíkova 159/56, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2007 č. j. 11 Co 305/2007-35, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. května 2007 č. j. 14 C 366/2005-28, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. listopadu 2005 č. j. 14 C 366/2005-9, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora označených rozhodnutí. Jak uvádí stěžovatel ve své ústavní stížnosti, a jak současně vyplývá z napadených rozhodnutí, Městský soud v Praze jako soud odvolací shora citovaným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 14 C 366/2005-28, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na zrušení rozsudku pro zmeškání, vydaného Obvodním soudem pro Prahu 10 č. j. 14 C 366/2005-9.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti argumentuje porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť mu prý bylo odňato právo na přístup k soudu a jeho ochrana, právo na přítomnost u jednání a odepřena spravedlnost tím, že se nemohl z omluvitelného důvodu dostavit k nařízenému jednání, a to z toho důvodu, že mu žaloba ani předvolání k jednání nebylo doručeno.
Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
V předmětné věci je zřejmé, že platná právní úprava (§ 153b odst. 4 a § 205 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád), v souvislosti se zvláštním druhem rozsudku, jakým je rozsudek pro zmeškání, upravuje dvě možnosti, kterými může účastník řízení tento rozsudek napadnout. Jednou z nich je návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání a druhou možností je odvolání. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a z napadeného usnesení Městského soudu v Praze, stěžovatel využil obou možných opravných prostředků. Zatímco v případě návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání úspěšný nebyl, o odvolání nebylo dosud rozhodnuto. Předmětná věc nebyla ještě pravomocně ukončena, a není tedy splněna podmínka přípustnosti ústavní stížnosti. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu za situace, kdy soudní řízení nebylo skončeno, bylo by zásahem do pravomoci soudů a porušením principu dělby moci, pokud by Ústavní soud rozhodoval bez toho, aniž by byla dána možnost příslušnému orgánu k realizaci jeho pravomoci.
Na základě shora uvedených skutečností Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost soudcem zpravodajem odmítnout jako návrh nepřípustný ve smyslu § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. března 2008
Jiří Mucha soudce Ústavního soudu