Nález
Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera - ze dne 25. srpna 2008 sp. zn. IV. ÚS 1780/07 ve věci ústavní stížnosti K. W. proti příkazu k domovní prohlídce ze dne 16. května 2007 č. j. 8 Nt 1713/2007-2 vydanému Okresním soudem v Karviné a jinému zásahu orgánu veřejné moci.
I. Věci vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 1780/07 a IV. ÚS 1812/07 se spojují ke společnému projednání a rozhodnutí a budou nadále vedeny pod sp. zn. IV. ÚS 1780/07.II. Příkaz k domovní prohlídce ze dne 16. května 2007 č. j. 8 Nt 1713/2007-2 vydaný Okresním soudem v Karviné se zrušuje.III. Ve zbývajícím rozsahu se návrh zamítá.
Odůvodnění
Samostatnými návrhy na zahájení řízení o ústavní stížnosti, podanými k doručení Ústavnímu soudu ve lhůtě uvedené v § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a i v ostatním splňujícími podmínky stanovené tímto zákonem, stěžovatelka napadla postup orgánů veřejné moci (obecného soudu a Policie České republiky) s tvrzením, že se jím cítí být dotčena ve svých ústavně zaručených základních právech plynoucích z čl. 4 odst. 1 ve spojení s čl. 7 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
Proto se domáhala, aby Ústavní soud v záhlaví označené rozhodnutí Okresního soudu v Karviné zrušil a dále výrokem nálezu konstatoval, že realizací přesně specifikované domovní prohlídky vykročila Policie České republiky z citovaných ústavních kautel, pročež současně požadovala, aby Ústavní soud zakázal Policii České republiky pokračovat v porušování uvedených práv a přikázal jí obnovit stav před jejich porušením a v tom rámci "vrátit" stěžovatelce rovněž věci "zajištěné" při této domovní prohlídce.
Stěžovatelka, jak se podává z obsahu jejích podání, považuje postup orgánů činných v trestním řízení za svévolný. Na podporu svého tvrzení poukázala na to, že napadený příkaz k domovní prohlídce její bytové jednotky vykazuje zásadní vady. Kromě v několika směrech nedostatečného odůvodnění trpí předmětný příkaz k domovní prohlídce dle jejího přesvědčení především tím deficitem, že měl být odůvodněn i co do jejího provedení jako úkon neodkladný či neopakovatelný ve smyslu § 158 odst. 3 písm. i) tr. řádu. To z důvodu, že Okresní soud v Karviné o jeho vydání rozhodoval v době, kdy předmětné trestní řízení, k němuž se vztahoval, bylo ve fázi "prověřování" a žádná osoba nebyla v té době z trestného činu obviněna. Stěžovatelka odkázala rovněž na relevantní judikaturu Ústavního soudu a v obsáhlých stížnostních bodech potom rozvedla své námitky vztahující se k domovní prohlídce samotné, jejímž bylo jí kritizované rozhodnutí obecného soudu právním základem.
Na základě výzvy Ústavního soudu podle § 42 odst. 4 a § 76 odst. l zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, podali k předmětné ústavní stížnosti vyjádření účastníci řízení s tím, že soudkyně Okresního soudu v Karviné, z jejíž rozhodovací činnosti ústavní stížností napadené rozhodnutí vzešlo, konstatovala, že se vzdává svého práva vyjádřit se k ústavní stížnosti a odkazuje na odůvodnění napadeného příkazu k domovní prohlídce. Policie České republiky, Okresní ředitelství Karviná, teritoriální oddělení SKPV, se blíže vyjádřila k námitkám týkajícím se domovní prohlídky samotné, na což reagovala následně stěžovatelka Ústavnímu soudu zaslanou replikou, v níž kromě dalších námitek opětovně zdůraznila, že i policejní orgán si byl v době provádění domovní prohlídky vědom, že předmětný úkon byl prováděn v trestním řízení, které "je vedeno proti osobě odlišné od stěžovatelky, která má postavení ,podezřelého', nikoliv obviněného".
Vzhledem k tomu, že obě označené věci (sp. zn. IV. ÚS 1780/07 a IV. ÚS 1812/07) se týkají téže stěžovatelky a jsou procesně provázány, resp. napadené rozhodnutí a následná domovní prohlídka na sebe neoddělitelně navazují, bylo pro tuto jejich souvislost rozhodnuto, za použití § 63 zákona č. 182/1993 Sb. ve spojení s § 112 odst. 1 o. s. ř., z důvodu hospodárnosti o jejich spojení ke společnému řízení s tím, že budou nadále vedeny pod sp. zn. IV. ÚS 1780/07.
Ústavní soud je oprávněn zasahovat do rozhodování orgánů veřejné moci pouze tehdy, pokud by na úkor stěžovatelky vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv a tím zasáhly do ústavnosti právního státu samotné [čl. 1 odst. 1, čl. 83, čl. 85 odst. 2, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].
Z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu se podává, jaký význam je třeba přisuzovat ústavně zaručenému právu na nedotknutelnost obydlí, a také že podle zákona přípustný průlom do takto zaručeného práva nelze vykládat extenzivním způsobem [kupř. nález sp. zn. III. ÚS 486/98 ze dne 21. 1. 1999 (N 12/13 SbNU 79), nález sp. zn. III. ÚS 464/2000 ze dne 7. 2. 2002 (N 11/25 SbNU 79), nález sp. zn. II. ÚS 362/06 ze dne 1. 11. 2006 (N 200/43 SbNU 239) a další].
Z obsahu odůvodnění ústavní stížnosti, jejích příloh a předmětných vyjádření vyplývá, že Okresní soud v Karviné vydal k návrhu státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Karviné (podle § 83 odst. 1 tr. řádu s přihlédnutím k § 82 odst. 1 tr. řádu) dne 16. května 2007 pod č. j. 8 Nt 1713/2007-2 příkaz k přesně specifikované domovní prohlídce bytové jednotky stěžovatelky, a to z důvodu "prověřování ve věci podezření z trestných činů vydírání dle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. c), § 235 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zák. a omezování osobní svobody dle § 231 odst. 1 tr. zák., z jehož spáchání je důvodně podezřelý P. W.". V té souvislosti uvedl, že podezření je odůvodněno úředními záznamy o vysvětleních podaných L. P., J. P. a P. O., přičemž existuje důvodné podezření, že v místě trvalého bydliště podezřelého se mohou nacházet věci důležité pro trestní řízení, zejména střelné, bodné a sečné zbraně a vysavač s ostříhanými vlasy L. P. a zajištění těchto věcí přitom může přispět značnou měrou k řádnému zadokumentování trestné činnosti podezřelého.
Z pohledu práva jednoduchého dopadají na předmětnou věc v rozsahu jejího ústavněprávního posouzení zejména § 12 odst. 10, § 82 odst. 1, § 83 odst. 1, § 158 odst. 3 písm. i) a § 160 odst. 4 tr. řádu.
Ve své dosavadní judikatuře se vyjádřil Ústavní soud v rámci postupu orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhání ke srovnatelné situaci v nálezu sp. zn. II. ÚS 298/05 ze dne 6. 10. 2005 (N 196/39 SbNU 91), a to stran provedení prohlídky jiných prostor (§ 83a odst. 1 tr. řádu).
Veden metodologií ústavně konformního výkladu jednoduchého práva, konstatoval, že "trestní řád upravuje postup policejního orgánu v přípravném řízení v ustanovení § 158 odst. 3 a násl. trestního řádu, kde vymezuje pravomoc policejního orgánu provádět již v této úvodní fázi trestního řízení řadu úkonů, při jejichž provádění v některých případech dochází k citelným zásahům do ústavně zaručených práv. Je proto namístě zmiňovaná ustanovení interpretovat restriktivně.". Dodal, že "Výraz ,zejména' použitý v zákonném ustanovení § 158 odst. 3 trestního řádu znamená, že výčet úkonů, k nimž je dle citovaného ustanovení policejní orgán oprávněn, je demonstrativní. S postupem, při němž Policie ČR do zmíněného demonstrativního výčtu zařadila i provedení prohlídky jiných prostor a ve fázi před vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání jej jako běžný úkon provedla, však souhlasit nelze. Na takový úkon totiž dopadá ustanovení § 158 odst. 3 písm. i) trestního řádu. Podle něj je policejní orgán oprávněn způsobem uvedeným v hlavě čtvrté trestního řádu provádět neodkladné nebo neopakovatelné úkony, pokud podle trestního řádu nepatří do výlučné pravomoci jiného orgánu činného v trestním řízení. Z uvedeného vyplývá, že provedení prohlídky jiných prostor, tedy úkon, jehož provedení je upraveno (v ustanovení § 83a trestního řádu) v rámci hlavy čtvrté trestního řádu (označené marginální rubrikou ,Zajištění osob a věcí', § 67 - § 88a trestního řádu), nelze v této časné fázi trestního řízení provést jinak než jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon.".
Z toho posléze Ústavní soud v označeném nálezu vyvodil, že "Orgán, který takový úkon provádí, je povinen se otázkou, na základě jakých skutečností byl úkon za neodkladný nebo neopakovatelný považován, zabývat a přezkoumatelným způsobem svůj závěr vysvětlit.". V důsledku toho shledal, že "postup Policie ČR, při němž ve fázi před zahájením trestního stíhání, kdy ještě není jasně vymezen skutek ani stanoven okruh osob podezřelých, provedla úkon upravený v hlavě čtvrté trestního řádu - prohlídku jiných prostor - jako běžný úkon způsobem výše popsaným, jímž došlo k dotčení ústavně zaručených práv třetí osoby - stěžovatelky (čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny), aniž by přezkoumatelným způsobem zdůvodnila, proč provedení úkonu nebylo možné odložit na pozdější stadium trestního řízení, vybočuje z mezí ústavnosti.".
Uvedené závěry Ústavní soud opakovaně potvrdil i v nálezu sp. zn. II. ÚS 474/07 ze dne 27. 9. 2007 (N 151/46 SbNU 505) a v nálezu sp. zn. II. ÚS 789/06 ze dne 27. 9. 2007 (N 150/46 SbNU 489).
Argumentací a minori ad maius ve spojení s argumentem ad absurdum nutno daný ústavně konformní výklad předmětného normativního rámce vztáhnout i na domovní prohlídku ve smyslu § 83 odst. 1 ve spojení s § 82 odst. 1 tr. řádu, a to jak z hlediska věcného, tak i orgánu (obecného soudu), který se na ní v prvopočátku (vydáním příkazu k domovní prohlídce) výkonem své pravomoci podílí. Pokud v případě stěžovatelky nedošlo dosud k zahájení trestního stíhání konkrétní osoby, již samotný příkaz k provedení domovní prohlídky jakožto nezbytný právní základ k její realizaci musel být v předmětném trestním řízení tudíž vydán s odůvodněním i toho, že jde o úkon neodkladný nebo neopakovatelný (§ 160 odst. 4 tr. řádu), což by mělo být z logiky věci obsaženo již v návrhu státního zástupce. Pakliže to není z jeho odůvodnění, byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu, jakkoli (ani interpretací) seznatelné, trpí příkaz k domovní prohlídce závažnou vadou, která se nikoliv nevýrazným způsobem již ústavně zaručeného práva stěžovatelky bezprostředně dotýká.
V mezích tohoto komponentu odůvodnění se sluší připomenout, že rovněž v nálezu sp. zn. II. ÚS 362/06 (viz výše) Ústavní soud krom dalšího patřičně zdůraznil, že přípustnost domovní prohlídky v obydlí (jiných prostorách) pachatele nebo důvodně podezřelého (§ 82 a násl. tr. řádu) je však třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek její přípustnosti. I když lze v zásadě připustit, že za jistých okolností (skutečností dostatečně zřejmých) může mít domovní prohlídka v konkrétní věci charakter neodkladného úkonu (§ 160 odst. 4 tr. řádu) a že jako taková je ex lege přípustná (§ 83 odst. 1 al. 2 tr. řádu), jedná se v takovém případě o zvlášť závažný zásah do ústavně zaručeného základního práva na domovní svobodu, a proto také rozhodnutí, na jehož základě má být takový úkon proveden, musí být i z tohoto hlediska zvláštní závažnosti přiměřeně a dostatečně odůvodněno. I v této souvislosti je třeba dodat, že tím spíše uvedené závěry platí ve vztahu ke stěžovatelce.
Pro označené důvody, již z judikatury příkladmo vyjmenované se podávající, na niž se v podrobnostech odkazuje, Ústavní soud pro porušení čl. 12 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod příkaz k domovní prohlídce ze dne 16. května 2007 č. j. 8 Nt 1713/2007-2 vydaný Okresním soudem v Karviné zrušil [§ 82 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Učinil tak i při vědomí existence usnesení sp. zn. I. ÚS 1813/07 ze dne 8. ledna 2008 (§ 23 zákona č. 182/1993 Sb.), jehož je stěžovatelka adresátem (ve SbNU nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Ve zbylém rozsahu, v části směřující proti vlastnímu provedení domovní prohlídky Policií České republiky, Ústavní soud ústavní stížnost zamítl (§ 82 odst. 1 citovaného zákona), o to ve shodě s principem subsidiarity, resp. minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů), ze kterého vyplývá, že za účelem dosažení ochrany ústavnosti je Ústavním soudem nutné volit pouze taková rozhodovací opatření, jež v minimální míře zasahují do pravomoci jiných orgánů veřejné moci [kupř. nález sp. zn. III. ÚS 148/97 ze dne 25. 9. 1997 (N 113/9 SbNU 65), nález sp. zn. III. ÚS 337/97 ze dne 13. 11. 1997 (N 143/9 SbNU 269; 84/1999 Sb.), nález sp. zn. IV. ÚS 537/01 ze dne 10. 4. 2002 (N 45/26 SbNU 17) a další]. Je zcela evidentní, že zrušením předmětného příkazu k domovní prohlídce úkony na něj navazující pozbyly svého právního základu. Bude tedy na orgánech činných v trestním řízení, aby k této vadě po kasačním nálezu Ústavního soudu náležitě přihlédly a z jeho důsledků poté ve vlastním postupu a rozhodování následně i vycházely.
Za splnění podmínek obsažených v § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. bylo takto rozhodnuto s upuštěním od ústního jednání.