Ústavní soud rozhodl dne 28. ledna 2008 ve věci ústavní stížnosti J. K., bez právního zastoupení, proti usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 11. 2007, sp. zn. II. ÚS 2521/07, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 13. 12. 2007 a doručeným Ústavnímu soudu dne 14. 12. 2007 se J. K. (dále též "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí Ústavního soudu, jímž byl pro neodstranění vad ve stanovené lhůtě podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), odmítnut jeho návrh doručený Ústavnímu soudu dne 26. 9. 2007.
II.
Ústavní soud, aniž by stěžovatele vyzýval k odstranění vad podání, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba odmítnou z následujících důvodů.
Zákon o Ústavním soudu neposkytuje tomuto soudu prostředek, na základě kterého by byl oprávněn rušit svá vlastní rozhodnutí. Řízení před Ústavním soudem v České republice je v důsledku zvolené podoby koncentrovaného a specializovaného modelu ústavního soudnictví řízením jednoinstančním a rozhodnutí Ústavního soudu jsou konečná.
Podle čl. 88 odst. 2 Ústavy České republiky je soudce Ústavního soudu při svém rozhodování vázán, kromě ústavních zákonů a mezinárodních smluv podle čl. 10 Ústavy, též zákonem o Ústavním soudu. Znění tohoto zákona pak jednoznačně neumožňuje jakýkoliv postup, který by de facto obešel výše zmíněnou konečnost rozhodnutí.
Z uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2008
Miloslav Výborný soudce zpravodaj