Ústavní soud rozhodl dne 19. května 2009 v senátě složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů a) M. H., zastoupené stěžovatelem b), b) A. H., oba právně zastoupeni JUDr. Petrem Živělou, advokátem, se sídlem Puškinova 5, Vyškov, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2009 č. j. 8 As 8/2009-23 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2008 č. j. 30 Ca 242/2008-10, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť mají za to, že jimi byla porušena jejich práva zaručená v čl. 1, čl. 6, čl. 13, čl. 14, čl. 17 a v čl. 18 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i v čl. 1 odst. 1 a 2 a v čl. 4 Ústavy ČR, a dále v čl. 1, čl. 3 odst. 1 a 3, čl. 4 odst. 3 a 4, čl. 5, čl. 36 odst. 2, čl. 37 odst. 3 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelé rovněž navrhli zrušení ustanovení "§ 50c odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., § 106 odst. 4: text u soudu, který napadené rozhodnutí vydal; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána, § 108 a § 110 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb." a "zákona č. 7/2009 Sb. odst. 22 § 49 odst. 4 a 5 a zákona č. 7/2009 Sb. odst. 22 § 50 odst. 1 a 2."
Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti popsali situaci, která je vedla k podání správní žaloby, která byla krajským soudem odmítnuta. Kasační stížnost pak Nejvyšší správní soud odmítl pro podání po uplynutí zákonné lhůty.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je z části zjevně neopodstatněná a z části nepřípustná.
Stěžovatelé brojili proti faktu, že se Nejvyšší správní soud nezabýval jejich důvodnou stížností, když protiprávně (rozpor s čl. 6 Úmluvy) posoudil jejich kasační stížnost za podanou po lhůtě. Rovněž ustanovení § 50c odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), které Nejvyšší správní soud aplikoval, označili stěžovatelé jako porušení čl. 6, čl. 13 a čl. 14 Úmluvy a čl. 1, čl. 2, čl. 4, čl. 5, čl. 36, čl. 37 a čl. 38 Listiny.
Z předložených listin Ústavní soud zjistil, že Nejvyšší správní soud správně aplikoval ustanovení § 50c odst. 4 o. s. ř., podle kterého, není-li písemnost vyzvednuta do 10 dnů v případě zásilky určené do vlastních rukou, považuje se poslední den této lhůty za den doručení. Nelze přijmout výklad stěžovatelů, podle kterého je pro zahájení běhu lhůt potřeba skutečného převzetí rozhodnutí. Definice presumpce doručení v § 50c odst. 4 o. s. ř., není a ani nemůže být porušením zaručených práv (obdobně viz usnesení ze dne 7. 4. 2009 sp. zn. IV. ÚS 368/09).
Pokud tedy jde o napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně, lze uzavřít, že toto rozhodnutí nebylo řádně a včas napadeno opravným prostředkem. Proto je část ústavní stížnosti směřující proti tomuto rozhodnutí potřeba považovat za nepřípustnou ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a jako takovou tuto část ústavní stížnosti odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Napadené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pak bylo založeno na legální interpretaci zákona a jeho správné aplikaci. Tímto postupem nedošlo ke stěžovateli tvrzeným zásahům do jejich základních práv. Nejvyšší správní soud v řízení postupoval v souladu s procesními předpisy a své závěry řádně odůvodnil. Proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.
Je-li ústavní stížnost odmítnuta, ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu návrh na zrušení zákonných ustanovení sdílí osud ústavní stížnosti. (srov. obdobně usnesení ze dne 3. 3. 2009 sp. zn. IV. ÚS 385/09).
Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovateli tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. května 2009
Vojen Güttler předseda senátu