41. Podle skutkové věty ústavní stížností napadeného rozsudku Okresního soudu v Šumperku stěžovatel dne "10. září 2004 v Šumperku uzavřel s V. K. ... písemnou smlouvu o finanční půjčce, na základě které obdržel částku 50 000 Kč s tím, že se zavázal půjčku splatit dne 17. září 2004 přestože věděl, že nemá finanční prostředky v dohodnutém termínu půjčku splatit a současně neočekával žádný příjem, ze kterého byl mohl půjčku splatit, tímto jednáním způsobil poškozené V. K. škodu ve výši 50 000 Kč". V takto popsaném skutku je spatřováno naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu. Není úkolem Ústavního soudu posuzovat jazykovou stránku skutkové věty, která sama o sobě je po stránce stylistické i gramatické nevydařená.
42. Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozhodnutí interpretuje takto popsané skutkové zjištění tak, že soudy obou stupňů, jak vyplývá zejména z výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a z odůvodnění rozhodnutí obou soudů, správně zdůraznily zjištění, že obviněný již v době uzavření smlouvy jednal s vědomím, že nebude schopen vzhledem ke své finanční situaci v dohodnutém velmi krátkém termínu vypůjčené peníze vrátit. Takto je nepochybně skutkové zjištění míněno, nicméně stěžovatel má pravdu, že skutková věta výroku rozsudku neobsahuje žádná skutková zjištění, jež by mohla odůvodnit část právní věty "uvedl někoho v omyl". Podstatné pro posouzení oprávněnosti ústavní stížnosti je, že se obecné soudy v této souvislosti nevypořádaly se zjištěním, že mezi stěžovatelem a poškozenou byla uzavřena dne 19. června 2004 smlouva o dílo na výstavbu obytného domu v ceně díla 1 300 000 Kč se lhůtou dokončení díla 31. července 2005 a že v době poskytnutí půjčky ve výši 50 000 Kč byla tato smlouva stěžovatelem průběžně plněna, jak o tom svědčí ve spise založená potvrzení o zálohách na tuto stavbu převzatých stěžovatelem ještě před koncem první poloviny roku 2005 (např. na č. l. 25 převzetí zálohy dne 15. června 2005, na č. l. 26 převzetí zálohy 9. května 2005, na č. l. 28 převzetí zálohy 22. dubna 2005).
43. V odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Šumperku se sice konstatuje existence této smlouvy, která je založena na č. l. 11-15 s tím, že se jedná o běžnou smlouvu o dílo, která je ale podepsána pouze stěžovatelem, nikoli poškozenou, avšak je zcela přehlédnuto, že na č. l. 96-100 spisu se nachází originál této smlouvy, který je podepsán i poškozenou. Tento celkem významný důkaz není nikde v rozhodnutí hodnocen, i když uvedená čísla listů předchází protokolu o hlavním líčení ze dne 12. ledna 2007. Není v této souvislosti hodnocena ani věrohodnost poškozené, která od počátku tvrdila, že smlouvu nepodepsala, ačkoliv právě na věrohodnosti její svědecké výpovědi je vystavěno odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ze kterého vycházely odvolací soud i soud dovolací. Její věrohodnost není konfrontována ani se zjištěním, že to byla ona, kdo připravil text dohody ze dne 20. září 2004. Na jejím základě uplatňovala jako poškozená v trestním řízení náhradu škody ve výši 847 000 Kč, tedy 1 000 Kč za každý den prodlení od 18. září 2004. Přitom stěžovatel v rámci své obhajoby u hlavního líčení konaného 27. června 2007 poukazoval na to, že byl poškozenou neustále žádán o vrácení postupně navyšované částky a že z této skutečnosti byl v depresivním stavu, což mu může potvrdit jeho manželka. Z tohoto důvodu také odešel ze stavby před jejím dokončením.
44. Zcela absentuje jakékoliv zjištění ohledně hodnoty díla, které stěžovatel pro poškozenou provedl, ačkoliv ten se od počátku hájil tím, že vypůjčenou částku hodlal splatit provedením díla a že to není on, kdo dluží, ale poškozená, která mu celé dílo nezaplatila. Rovněž tak podaný znalecký posudek z oboru "ekonomika, odvětví účetní evidence-ekonomika, ekonomická odvětví různá-daně" je nanejvýš problematický. Zadání pro znalkyni nesměřují k podstatě trestního řízení, totiž k prokázání úmyslu stěžovatele uvést poškozenou v omyl, tedy vytváření mylného dojmu o podmínkách, za nichž bude probíhat vrácení vypůjčené částky.
45. Právní závěry obecných soudů proto Ústavní soud hodnotí jako extrémně nesouladné s učiněnými skutkovými zjištěními, resp. materiálně pomíjející výsledky provedených důkazů a zjištěných skutečností. Obecné soudy tím zasáhly do práva stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 8 odst. 2 Listiny. Současně obecné soudy zasáhly do jeho vlastnického práva garantovaného čl. 11 odst. 1 Listiny, neboť mu v takto provedeném řízení uložily povinnost nahradit škodu.
VI.
Závěr
46. Ústavní soud proto ústavní stížnosti podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") vyhověl a napadená rozhodnutí podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil.
47. Ústavní soud neshledal, že by u ústního jednání mohlo dojít k dalšímu objasnění věci. Obecné soudy výslovně souhlasily s upuštěním od ústního jednání. Stěžovatel a Okresní státní zastupitelství v Šumperku nijak nereagovali na výzvu soudu, zda souhlasí s upuštěním od ústního jednání, jež obsahovala poučení, že mlčení bude považováno za souhlas. Proto byly splněny podmínky § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a od ústního jednání bylo upuštěno.