Ústavní soud rozhodl dne 7. prosince 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatelů 1) R. Ch., 2) Ing. M. Z. a 3) Ing. T. K., zastoupených JUDr. Petrem Kužvartem, advokátem se sídlem v Praze 4, Za Zelenou liškou 967/2b, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2009 č. j. 3 Ao 2/2009-93, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelé se domáhali zrušení výše citovaného rozsudku s tím, že se rozhodnutím, kterým byl zamítnut jejich návrh na zrušení opatření obecné povahy, vydaného Magistrátem Hlavního města Prahy, cítí dotčeni v právech zakotvených v čl. 11 a čl. 35 odst. 1, jakož i v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Poukázali na průběh správního řízení týkajícího se úpravy směrné části územního plánu sídelního útvaru Hlavního města Prahy (č. U 0646/2008), když dle jejich přesvědčení byli při něm zkráceni ve svých procesních právech - nebyli informováni o návrhu opatření obecné povahy, neměli tak možnost podávat k němu připomínky, čímž byli znevýhodněni vůči osobě, jež podnět k úpravě směrné části územního plánu podávala, tj. vůči investorovi. Proto se obrátili na Nejvyšší správní soud s návrhem na zrušení předmětného opatření, ten však návrh zamítl, aniž se zabýval konkrétními dopady, jež úprava může mít na jejich práva, a vycházel z právního názoru, podle něhož se otázkou zákonnosti procedury přijetí opatření obecné povahy může zabývat teprve v případě, že nepochybně vydáním opatření obecné povahy došlo k zásahu do jejich práv hmotných.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku zásah do práv, kterých se stěžovatelé v návrhu dovolávají, zjištěn nebyl. Nejvyšší správní soud návrh projednal, všemi uplatněnými námitkami se zabýval a v odůvodnění rozhodnutí, jímž byl opodstatněně zamítnut, se s nimi vypořádal. S odvoláním na svou judikaturu, jakož i na judikaturu Ústavního soudu, zejména vyložil, proč stěžovatele považuje za osoby s aktivní procesní legitimací k podání návrhu na projednání věci, když předmětná změna části územního plánu, která obsahuje změnu směrných regulativů týkajících se využití území, má materiální prvky a nelze vyloučit, že je způsobilá zasáhnout do práv účastníků, i když jejich nemovitosti nesousedí s pozemky, na nichž má být dle územního plánu provedena výstavba. Dále vyložil své závěry o tom, že navrhovatelé nejsou věcně legitimováni k podání návrhu na zrušení předmětného opatření - změnou směrné části územního plánu nejsou dotčeni na svých hmotných právech, když záměr k provedení výstavby "Obytného souboru Trojmezí" nemá dosud konkrétní podobu - tu bude možno posoudit až po předložení projektové dokumentace ve fázi stavebního řízení a poté i posoudit, zda v jeho průběhu budou mít navrhovatelé postavení účastníků dle § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona, k jejichž dotčení na hmotných právech realizací záměru by došlo. Na přiléhavé a vyčerpávající odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. prosince 2009
Miloslav Výborný předseda senátu Ústavního soudu