Ústavní soud rozhodl dne 6. října 2009 o ústavní stížnosti O. Z., proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 21. 12. 2004 čj. 3 Tm 10/2004-338 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2005 (stěžovatelem nesprávně uvedeno z 26. 5. 2005) čj. 13 Tmo 51/2005-207 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně stěžovatelova práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, pročež ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout; zákonem o Ústavním soudu je totiž Ústavní soud vázán dle čl. 88 odst. 2 Ústavy.
Jak Ústavní soud zjistil z vyžádaných kopií výše uvedených rozsudků a doručenek, byl shora uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze doručen stěžovateli dne 22. 11. 2005 a shora uvedený rozsudek Okresního soudu v Příbrami dne 27. 1. 2005. Ústavní stížnost podaná k poštovní přepravě dne 14. 8. 2009 je proto návrhem opožděným.
Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost, bez ohledu na její obsah, podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 6. října 2009
Miloslav Výborný, v. r. soudce zpravodaj