26. Nehledě již na to, že ačkoli navrhovatelé tyto dílčí návrhy ohlašují jako podané „v souvislosti“ s návrhem na zrušení jednotlivých ustanovení zákonů o jednacích řádech, o relevantní věcné (a současně procesně udržitelné) souvislosti zde ve skutečnosti nemůže být řeč. Je naopak zcela zřejmé, že intence těchto návrhů směřuje k řízení jinému, totiž o souladu mezinárodní („Lisabonské“) smlouvy s ústavním pořádkem ve smyslu čl. 87 odst. 2 Ústavy, a ta se v řízení předmětném, jak bylo vyloženo v bodu 14. výše, uplatnit nemůže. Navrhovatelé přiznávají inspiraci rozhodnutím Spolkového ústavního soudu „ve věci Lisabonské smlouvy“, přehlížejí však (kromě odlišného právního i judikatorního základu), že nyní podaným návrhem (na zrušení zákona, resp. jednotlivých ustanovení) otevřeli řízení, jež k této věci není připodobitelné.
27. I v této části jde proto o návrh zjevně neopodstatněný; dodat lze ještě, že pakliže by měl být těmito návrhy na „výslovná potvrzení“ založen samostatný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, nemohl by být kvalifikován jinak, než jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud ve smyslu § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu příslušný.
28. Závěrem stojí za zdůraznění, že – oproti představě navrhovatelů a bez ohledu na tyto závěry – byl jejich návrh nezpůsobilý vytvořit stav, kdy již jeho podání představovalo překážku, aby „Lisabonská smlouva“ byla ratifikována; že o návrh podle čl. 87 odst. 2 Ústavy nejde, bylo již vícekrát vysvětleno, a princip vyslovený ve druhé větě tohoto článku se tudíž neprosadí (srov. znovu bod 14.).
E.
Rozhodnutí.
29. Jako návrh zjevně neopodstatněný byl proto plénem Ústavního soudu podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu (ve spojení s rozhodnutím pléna Ústavního soudu č. Org. 23/09 ze dne 9. 6. 2009, vyhlášeným ve Sbírce zákonů sdělením č. 202/2009 Sb.) odmítnut.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 6. října 2009
Pavel Rychetský předseda Ústavního soudu