Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., bez právního zastoupení, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 3. 2010, č. j. 8 Cmo 279/2009-126, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhal, a to v krátké době opakovaně, zrušení v záhlaví označeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci. Stejná ústavní stížnost stěžovatele byla pod sp. zn. I. ÚS 1274/10 usnesením odmítnuta již dne 24. května 2010.
Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Dle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatel však zastoupen advokátem není.
Stěžovatel se již několikrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou, tj. absencí povinného zastoupení advokátem. Na tento nedostatek byl opakovaně upozorňován s poučením, že jeho neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí podané ústavní stížnosti (srov. např. sp. zn. I. ÚS 3016/07, sp. zn. II. ÚS 1066/09 a další; naposled právě ve věci sp. zn. I. ÚS 1274/10).
Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
Protože stěžovatel k ústavní stížnosti přiložil listinu adresovanou Krajskému soudu v Ostravě označenou jako "odvolání," konstatuje Ústavní soud pro pořádek, že i kdyby se jednalo o samostatnou ústavní stížnost, což se ani podle jejího obsahu nejedná, vztahovaly by se důvody odmítnutí takové ústavní stížnosti pro vady i na ni.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. června 2010
Ivana Janů, v.r. soudce zpravodaj