46. Nález sp. zn. Pl. ÚS 15/09 totiž de facto umožnil obecným soudům zvažovat otázku (ne)aplikace ustanovení § 57 odst. 1 zákona o rodině - v souladu s úmyslem okresního soudu - ovšem za velmi specifických podmínek. V bodu 55 nálezu se uvádí: "Ve vztahu k § 57 odst. 1 zákona o rodině to tedy znamená, že v případě, že se právní otec, jehož otcovství vzniklo na základě první domněnky otcovství, dozví skutečnosti zpochybňující jeho biologické otcovství během nebo po uplynutí lhůty pro podání popěrné žaloby, obecné soudy jsou povinny neaplikovat uvedenou lhůtu a věcně posoudit předmětnou žalobu, i když bude podána po jejím uplynutí. Neaplikace této lhůty ale neznamená časovou neomezenost podání žaloby. Ústavní soud totiž neshledal protiústavnost v samotné existenci lhůty, nýbrž ve vyloučení možnosti právně relevantním způsobem zpochybnit právní otcovství. Pokud obecné soudy budou rozhodovat o předmětné žalobě, budou muset při svém rozhodování nejen posoudit otázku otcovství, nýbrž i otázku dotčených práv a chráněných zájmů vymezených výše v bodu 29 nálezu. Až do doby, než zákonodárce nově rozhodne o vymezení lhůty pro popření otcovství, to tedy znamená rovněž posoudit, zda žaloba s ohledem na časový prostor od zjištění relevantních skutečností pro zpochybnění otcovství obstojí z hlediska přiměřenosti zásahu do práv a chráněných zájmů jiných osob" [zvýraznění pro účely tohoto nálezu]. Jak bylo již výše rekapitulováno, zvažovány musí být především zájmy dítěte, zájmy právního a biologického otce i zájmy matky dítěte.
47. Z podkladů, které má Ústavní soud k dispozici (zejm. spis sp. zn. 7 C 210/2009), neplyne, že by okresní soud s těmito úvahami ve vztahu k dosavadnímu skutkovému stavu účastníky seznámil. Z protokolu o jednání ze dne 12. října 2009 plyne toliko sdělení o eventuální neaplikovatelnosti § 57 odst. 1 zákona o rodině. Tento postup vyústivší ve vydání napadeného usnesení, jednak bez předložení otázky ústavnosti zákona Ústavnímu soudu (viz výše) a jednak bez přednesení úvah o ústavně chráněných zájmech všech aktérů řízení a přiměřenosti zásahu do jejich práv postupem soudu, nutně musel být přinejmenším pro stěžovatelky překvapivým. Na tento zvrat v řízení nemohli dotčení účastníci řízení účinně argumentačně reagovat.
48. Nález sp. zn. Pl. ÚS 15/09 vytvořil pro obecné soudy zcela mimořádný prostor pro interpretaci ustanovení § 57 odst. 1 zákona o rodině za hranici samotného textu tohoto ustanovení. Tato možnost však klade na obecné soudy výjimečné nároky přinejmenším v těchto ohledech: Vzhledem k nestandardnosti situace, kdy uvedené ustanovení formálně zůstává nejpozději do 31. prosince 2011 součástí právního řádu, avšak umožňuje obecnému soudu zohlednit Ústavním soudem vyslovené derogační důvody, musí obecný soud, a to i nad rámec obecné poučovací povinnosti ve smyslu ustanovení § 5 o. s. ř., seznámit účastníky se závěry nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/09 a jejich relevancí pro započaté řízení, včetně eventuality neaplikace § 57 odst. 1 zákona o rodině (resp. lhůty tam uvedené). V této souvislosti musí vytvořit dostatečný procesní prostor pro argumentaci a důkazní návrhy účastníků ve vztahu k následným úvahám nastíněným v bodech 29 a 55 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/09, které musí soud účastníkům řízení avizovat. To vše s cílem předejít negativním důsledkům "překvapivosti" postupu obecného soudu a nepřiměřenému zásahu do základních práv a právem chráněných zájmů účastníků řízení.
49. Ze spisu Okresního soud v Litoměřicích je zřejmé, že v rámci jednání dne 12. října 2009 takový procesní prostor účastníkům řízení poskytnut nebyl, neboť okresní soud "poučení" omezil toliko na konstatování, že případně bude "možné v konkrétním případě dospět k tomu, že nebude aplikováno ustanovení § 57 odst. zák. o rodině a případně by žalobě na popření otcovství mohlo být vyhověno, byť uplynula prekluzivní lhůta". Ve vztahu k dosavadní interpretaci a aplikaci dotčeného ustanovení obecnými soudy se jednalo o postup překvapivý (ve vztahu k čl. 95 odst. 2 Ústavy o postup protiústavní). Diskurz soudního jednání byl veden toliko úzce ve vztahu k fakticitě biologického otcovství vedlejšího účastníka, nikoliv k otázce celkového dotčení práv a chráněných zájmů účastníků, včetně ohledu na časový prostor od zjištění relevantních skutečností pro zpochybnění otcovství (bod 55 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/09). Účastníci řízení tak při nově deklarované interpretaci ustanovení § 57 odst. 1 zákona o rodině neměli žádné vodítko, kterému by své argumentační pozice přizpůsobili. V praktické rovině se tak stalo proto, že okresní soud sám nepodal návrh dle čl. 95 odst. 2 Ústavy, resp. nevyčkal rozhodnutí ve věci sp. zn. Pl. ÚS 15/09.
50. Výše uvedenými zjištěními je dána ústavněprávní relevance podané ústavní stížnosti, co do jejích důvodů. Konečně však ve vztahu ke zvažovanému derogačnímu (zakazujícímu) výroku - přes výše uvedené závěry - Ústavní soud nemohl odhlédnout od skutečnosti, že ústavní stížnost byla podána v úvodní fázi řízení před obecným soudem a zejména že v mezidobí bylo rozhodnuto nálezem ve věci sp. zn. Pl. ÚS 15/09. Činnost Ústavního soudu je ovládána principem sebeomezení (self restraint) a minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci. I v řízeních započatých před rozhodnutím ve věci sp. zn. Pl. ÚS 15/09 jsou nyní obecné soudy ve svém (procesním) postupu jeho výrokem a nosnými závěry vázány, a to včetně Okresního soudu v Litoměřicích, který má za této situace dostatek vlastních procesních prostředků, jak vytknuté pochybení při dalším postupu v řízení napravit. Přesněji řečeno, jak s napadeným usnesením dále naložit. Tento posun stěžovatelky při podání ústavní stížnosti, ostatně ani I. senát Ústavního soudu při rozhodování o odložení vykonatelnosti napadeného usnesení, nemohly předjímat. Jinými slovy řečeno, vzhledem ke skutečnosti, že v průběhu řízení před Ústavním soudem již bylo ve věci sp. zn. Pl. ÚS 15/09 věcně rozhodnuto a tento stav vytváří pro případné podání totožného návrhu obecným soudem překážku věci rozsouzené, samotné závažné pochybení obecného soudu nyní není pro Ústavní soud dostatečným podkladem pro kasační (či jiný) zásah, neboť závaznost (čl. 89 odst. 2 Ústavy) nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/09 se již i v řízení sp. zn. 7 C 210/2009 musí bezprostředně projevit a postup obecného soudu korigovat.
51. S ohledem na výše uvedené shledal Ústavní soud, že napadené usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 15. října 2009 č. j. 7 C 210/2009-28 s přihlédnutím k předchozímu postupu okresního soudu znamenalo ve vztahu ke stěžovatelkám nepochybně dotčení jejich práva na spravedlivý proces čl. 36 odst. 1 Listiny, nikoliv však porušení tohoto práva v intenzitě, která by nyní - vzhledem k nově nastalým skutečnostem - vyžadovala kasační zásah Ústavního soudu. Zamítavý výrok ve spojení se závaznými závěry nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/09 tak s přihlédnutím k počáteční fázi řízení před obecným soudem považuje nyní Ústavní soud za dostatečnou ochranu základních práv stěžovatelek. Vzhledem k procesnímu charakteru posuzované otázky se Ústavní soud nezabýval podstatou řízení sp. zn. 7 C 210/2009 a jeho (meritorní) výsledek tak není tímto nálezem nijak determinován. Ústavní soud tímto nijak nepředjímá výsledek soudního řízení. Obsáhlá skutková tvrzení předložená stěžovatelkami Ústavnímu soudu nebyla předmětem samostatného hodnocení.
52. Ústavní soud proto ústavní stížnost v celém rozsahu zamítl podle ustanovení § 82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Rozhodnutím v této věci pozbývá účinku usnesení o odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.