43. Z důvodů shora uvedených je Ústavní soud nucen konstatovat, že závěr obecných soudů o charakteru sdělení vedlejšího účastníka jakožto pouhého vyřízení podnětu k přezkumnému řízení, byť se materiálně jednalo o zamítavé rozhodnutí o odvolání stěžovatele, je zjevným výkladovým vybočením, jež představuje porušení práva na spravedlivý proces vycházejícího z čl. 36 odst. 1 Listiny. Odchýlení se od očekávatelných standardů soudní praxe, do níž patří i předvídatelné rozhodování Nejvyššího správního soudu, je natolik zřejmé, že ač situováno primárně do roviny zákonnosti, nabývá i ústavněprávní rozměr, konkrétně ve smyslu odepření přístupu k té opravné instanci, kterou kasační soud představuje.
44. Současně však soudy zasáhly i do základního práva vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny. Vlastnictví jako garance určitého právního postavení fyzické či právnické osoby omezuje veřejnou moc v zásazích do vlastnictví již konstituovaného [srov. nález sp. zn. nález sp. zn. I. ÚS 553/2000 ze dne 2. 4. 2002 (N 43/26 SbNU 3)]. Ústavněprávní pojetí vlastnictví není identické s pojetím vlastnictví podle civilního práva. Zatímco podle civilního práva je vlastnictví právem věcným, z hlediska ústavního práva je chráněno konkrétní majetkové právo osoby, které se ne vždy nutně musí krýt s vlastnickým právem ve smyslu občanského zákoníku.
45. Zásah do garance vlastnictví je dán tehdy, pokud je dané osobě odejmuto postavení, které ji opravňuje k ochraně z tohoto titulu, nebo pokud dojde k omezení takového postavení z hlediska jeho využívání nebo dispozic s ním anebo možnosti jeho zhodnocení. K takovému zásahu může dojít jen imperativní právní úpravou, na kterou jsou kladeny požadavky odpovídající nárokům vyplývajícím z testu proporcionality. Zásadně lze zasáhnout do základního práva jen za podmínky, že jde o zásah, který je předvídaný právem.
46. Jako obiter dictum Ústavní soud uzavírá, že otázka účastenství stěžovatele v předmětném správním řízení bude součástí meritorního přezkumu žaloby, který Městský soud v Praze provede. Ústavní soud svým rozhodnutím nijak nepředjímá, zda stěžovatel skutečně byl či nebyl účastníkem správního řízení.
47. Ke kasačnímu rozhodnutí Ústavní soud přistupuje též proto, že plynutím času se efektivita soudní kontroly a ochrany před nezákonnými postupy správních orgánů vytrácí. Důsledný postup stěžovatele dle poučení poskytnutých mu soudy by nemusel vést k adekvátní ochraně jeho práv, neboť právě uvedený fenomén by mohl obnažit drastický rozdíl mezi pravomocným soudním rozhodnutím a skutečným stavem věci, který by již nebylo možné zvrátit (uvést do původního stavu), nýbrž jen toliko kompenzovat. Subsidiární charakter poskytování ochrany ústavním pořádkem zaručených základních práv a svobod v těchto případech Ústavnímu soudu umožňuje, aby zasáhl i tam, kde to za jiných okolností náleží soudům obecným.
VII.
48. Ústavní soud z důvodů shora vymezených ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy zčásti vyhověl, a proto podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu rozhodl nálezem tak, jak ve výroku I uvedeno.
49. Ústavní soud naopak neshledal opodstatněným návrh stěžovatele na zrušení i rozhodnutí odboru výstavby Úřadu městské části Praha 1 č. j. Výst. 121090/2006-Hs-1/660 ze dne 19. 4. 2007 z důvodu "procesní ekonomie", a proto o této části ústavní stížnost rozhodl zamítavě tak, jak ve výroku II uvedeno.