Ústavní soud rozhodl dne 22. června 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatele Kristián, spol. s r. o. se sídlem Výstupní 1129/6, Praha 10, zastoupeného JUDr. Alešem Zemanem, advokátem se sídlem v Praze 2, Svobodova 7, proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 6/2010 ze dne 17. 2. 2010 a Městského soudu v Praze sp. zn. 11 Ca 430/2008 ze dne 24. 9. 2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných čl. 36 odst.1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a ústavních zásad zakotvených v čl. 2 odst. 2 a 3 a čl. 4 Listiny, v záhlaví označená rozhodnutí správních soudů.
Prvým z označených rozhodnutí byla s podrobným zdůvodněním zamítnuta kasační stížnost stěžovatele proti druhému z označených rozhodnutí, jímž byla zamítnuta správní žaloba stěžovatele, jíž se tento domáhal zrušení rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen "RRTV"), kterým mu byla uložena pokuta ve výši 100.000,- Kč za porušení povinností stanovených ustanovením § 5d odst. 3 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, podle něhož musí reklama na doplněk stravy obsahovat zřetelný text "doplněk stravy".
Porušení shora uvedených základních práv stěžovatel v podstatě spatřuje v tom, že oba správní soudy "nectily při svém postupu v předmětné věci zásadu zákonnosti při uplatňování státní moci", neboť při svém rozhodování nijak nezohlednily fakt, že pokuta byla stěžovateli správním orgánem uložena podle neexistujícího ustanovení zákona, kterýžto postup je v rozporu s ústavní zásadou vyjádřenou v čl. 2 odst. 2 a 3 i v čl. 4 Listiny.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Zásah do základních práv stěžovatele napadeným rozhodnutími zjištěn nebyl. Dle přesvědčení Ústavního soudu kasační soud, jehož rozhodnutím se Ústavní soud nejprve zabýval, v potřebném rozsahu logickým, přesvědčivým a přezkoumatelným, tj. ústavně souladným, způsobem vyložil důvody, proč nepřisvědčil námitce stěžovatele o nicotnosti rozhodnutí RRTV. Jakkoli totiž je pod bodem 2. výroku tohoto rozhodnutí uvedeno skutečně neexistující ustanovení zákona o regulaci reklamy [§ 8 odst. 3 písm. f) a § 8 odst. 7 písm. b) cit. zákona], je na druhé straně ze záhlaví rozhodnutí i z obsahu jeho zdůvodnění zcela zjevné, podle jakých ustanovení [§ 8a odst. 3 písm. f) a § 8a odst. 7 písm. a) cit. zákona], kromě aplikovaného ustanovení § 5d odst. 3, správní orgán dále postupoval a je tak evidentní, že šlo, jak to také vyhodnotil Nejvyšší správní soud, o zřejmou chybu v psaní (překlep), která, jak dodává Ústavní soud, je odstranitelná postupem podle § 70 správního řádu. Na odůvodnění kasačního soudu, Ústavním soudem akceptované, lze tak zcela odkázat a zároveň také připomenout roli Ústavního soudu, stanovenou čl. 83 Ústavy ČR.
Ústavní soud tak uzavírá, že porušení základních práv stěžovatele nezjistil, a proto z uvedených důvodů jeho návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 22. června 2010
Michaela Židlická předsedkyně senátu Ústavního soudu