41. Pokud jde o jednotlivé důvody uvedené v usnesení obvodního soudu, je nutno podotknout, že pro závěr, že osobnost matky neskýtala dostatečné záruky řádné péče o dítě, neměl obvodní soud dostatečnou oporu v obsahu spisu. Ze skutečnosti, že matka odmítala spolupracovat s pracovnicemi orgánu sociálně-právní ochrany dětí, nelze usuzovat, že k dítěti nebude mít kladný vztah a především že nebude schopna se o něj postarat. Z odůvodnění rozhodnutí obvodního soudu se v této souvislosti podává, že bylo v souvislosti s chováním stěžovatelky konstatováno, že "k dítěti je strohá, nicméně se o dítě stará a kojí jej". V rozhodnutí obvodního soudu pak v souvislosti s tímto důvodem zcela absentovalo zdůvodnění naléhavosti odnětí nezletilé A. její matce.
42. Rovněž první z uvedených důvodů tak, jak byl obvodním soudem formulován, nemůže obstát. Měla-li by, při doslovném chápání odůvodnění napadeného rozhodnutí, skutečnost, že se nezdařilo zjistit, v jakých podmínkách bude matka o dítě pečovat, zakládat ohrožení dítěte na životě, pak by to vedlo k nepřípustnému přenesení důkazního břemene na stěžovatelku v tom smyslu, že neprokáže-li se opak, má se za to, že dítě na životě ohroženo je. Takový výklad by ovšem zcela popíral smysl institutu předběžného opatření dle § 76a občanského soudního řádu, jímž je zasahovat na ochranu dítěte v případě, že zjištěné skutečnosti svědčí o jeho bezprostředním ohrožení, a nikoliv tehdy, jestliže příslušná skutková zjištění absentují. Z celého kontextu odůvodnění ovšem spíše vyplývá, že obvodní soud považoval podmínky, v nichž matka doposud žila, za nedostatečné a právě tyto podmínky dle jeho názoru ohrožovaly dítě na životě, neboť předpokládal, že se do nich matka má v úmyslu vrátit. Ústavní soud ovšem v této souvislosti podotýká, že ani tak nebylo možno odůvodnění předběžného opatření považovat v tomto směru za dostatečné. Nikoho nelze nutit, aby využíval všech výhod, které mu současná civilizační úroveň nabízí, přičemž zájem dítěte, aby mělo zajištěnu "kvalitní" soudobou péči (z hlediska materiálního), nemůže bez dalšího převážit nad jeho zájmem a právem, aby bylo vychováváno vlastními rodiči. Jinými slovy řečeno, odnětí dítěte rodičům z důvodu ohrožení na životě nemůže být v demokratické společnosti založeno pouze na srovnání předpokládané životní úrovně dítěte s úrovní, kterou by v rámci společnosti mohlo dosáhnout jinde.
43. Vazba mezi matkou a dítětem je jedním z prvořadých předpokladů vývoje lidského jedince. Porušení této nejpřirozenější lidské vazby je zákonem umožněno pouze v případě absolutní absence péče či její naprosté nedostatečnosti a pouze tehdy, je-li dítě ohroženo bezprostředně (takový postup je třeba považovat za ultima ratio). Zásah obvodního soudu, který stěžovatelce odňal možnost pečovat o nezletilou několik dnů po porodu, byl v tomto ohledu zjevně nepřiměřený, neboť stěžovatelce ani nebylo umožněno, aby prokázala, jak by se o nezletilou byla schopna postarat, a obvodní soud nedisponoval žádnými konkrétními poznatky, jimiž by bylo možno takový postup odůvodnit.
44. Jednu ze základních složek práva na spravedlivý proces tvoří povinnost soudu svá rozhodnutí řádně a přesvědčivě odůvodnit, přičemž tato povinnost se vztahuje rovněž na rozhodnutí o vydání předběžného opatření. Jak je patrno, v projednávané věci tomuto požadavku usnesení obvodního soudu č. j. 25 Nc 2016/2009-2 ze dne 29. 4. 2009 nedostálo, Ústavní soud jej proto v souladu s § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu, společně s navazujícím usnesením městského soudu č. j. 39 Co 255/2009-66, zrušil. Ve vztahu k usnesení městského soudu k tomu Ústavní soud vedly tytéž důvody jako v případě následných rozhodnutí téhož soudu (zejm. neposkytnutí efektivní ochrany právům stěžovatelky).
45. Ústavní soud zdůrazňuje, že výše uvedené argumenty se upínají výlučně k rozhodnutím, která svým nálezem zrušil, a že tím nemíní nikterak předjímat výsledek řízení o nařízení ústavní výchovy nezletilé, vedeného obvodním soudem pod sp. zn. 25 Nc 450/2009. Obecné soudy budou ovšem při rozhodování o nařízení ústavní výchovy nezletilé povinny důsledně respektovat kautely spravedlivého procesu, jakož i další ústavně zaručená práva stěžovatelek.
46. K projednání návrhu stěžovatelky, aby Ústavní soud přikázal okamžité předání nezletilé do její péče, Ústavní soud uvádí, že byl-li tento návrh míněn jako návrh na vydání předběžného opatření, je již v tomto okamžiku bezpředmětný, neboť řízení o ústavní stížnosti již bylo skončeno. Pakliže byl tento návrh míněn jako návrh na rozhodnutí ve věci samé, pak Ústavní soud konstatuje, že nebyl k jeho projednání příslušný a nezbylo mu než jej odmítnout [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu], neboť ústavní stížnost směřovala vůči rozhodnutím obecných soudů a v takovém případě je namístě toliko postup dle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu, tedy zrušení napadených rozhodnutí. Otázka péče o nezletilou je v současné době předmětem řízení o nařízení ústavní výchovy a pouze v tomto řízení může být meritorně řešena.
47. Ústavní soud nepřiznal stěžovatelce náhradu nákladů právního zastoupení ve smyslu § 83 zákona o Ústavním soudu, neboť se jedná o postup v praxi Ústavního soudu zcela výjimečný, pro nějž v projednávané věci neshledal opodstatnění.