Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení, soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu stížnosti společnosti GEOSAN GROUP, a.s., IČ 256 71 464, se sídlem Kolín, U Nemocnice 430, právně zastoupené Mgr. Hedvikou Hartmanovou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře Praha 1, Ovocný trh 1096/8, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. září 2009, č.j. Ncp 984/2009-81, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem podaným dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), včas, se navrhovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo narušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces, zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i v čl. 90 Ústavy ČR.
Napadeným usnesením Vrchní soud v Olomouci rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 Cm 53/2009, je příslušný okresní soud dle ustanovení § 9 odst. 1 o.s.ř. (výrok I.), a dále, rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Olomouci (výrok II.).
Navrhovatelka k věci uvedla, že vrchní soud rozhodl o věcné nepříslušnosti krajského soudu bez jakéhokoliv odůvodnění. Takový postup podle ní odporuje jakýmkoliv současným právním předpisům, a vrchní soud se tak dopustil závažného procesního pochybení, spočívajícího v nesprávném určení věcné příslušnosti. Vrchní soud přitom nereagoval na její námitku, že předmětem žaloby o náhradu škody je i náhrada škody způsobená poškozením její dobré pověsti.
Ústavní soud si při shromaždování podkladů zajistil předmětný spis, vedený nyní u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 26 C 598/2009, který mu byl zapůjčen po vyřízení odvolání proti rozhodnutí soudu prvého stupně o předběžném opatření, teprve dne 3. června 2010. Ze soudního spisu Ústavní soud zjistil, že odůvodnění napadeného rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci dostatečně naplňuje podmínky ustanovení § 169 odst. 2 o.s.ř., když důvody delegace mimo jiné plynou i z obsahu spisu.
Po seznámení se s obsahem návrhu i připojeného spisu, jakož i napadeného rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, dospěl k závěru, že návrh je nepřípustný.
Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu představuje, podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, ústavní stížnost zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice viz nález sp. zn. III. ÚS 117/2000 (publ. in: N 111/19 SbNU 79). Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. K základním zásadám, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří proto zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Přípustné opravné prostředky není možno chápat výhradně v kontextu existence možnosti nápravy příslušného rozhodnutí, ale v souvislostech pokračujícího soudního řízení, které samou svou existencí zaručuje, až do vydání meritorního rozhodnutí, průběžnou kontrolu v rámci obecného soudnictví. Východiskem pro tyto závěry je čl. 4 Ústavy ČR, který uvádí, že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci.
Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavnímu soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li zákon jinak. V projednávaném případě tato situace nastala, a proto Ústavní soud návrh odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. června 2010
Vlasta Formánková v.r. soudkyně zpravodajka