40. Z vyjádření účastníka řízení vyplývá, že přijetí předmětné vyhlášky mělo pomoci překonat dle jeho názoru nedostatky zákonné úpravy a suplovat "chybějící ustanovení" zákona o evidenci obyvatel. Bylo již výše vyloženo, proč není možné přijímat úpravu, která koliduje s existujícími předpisy práva veřejného či soukromého. Nepřehlédnutelný je také určitý motiv "vyvolání debaty" nad současným právním stavem. S takto motivovanou normotvorbou však Ústavní soud nemůže souhlasit a je zde možné cum grano salis odkázat na nález ze dne 28. 4. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 49/03 (N 95/37 SbNU 285, 227/2005 Sb.), v němž Ústavní soud uvedl, že "chce-li obec ... projevit svou politickou vůli, případně názor volených představitelů obce, může tak případně učinit jinými adekvátními prostředky, nikoliv však normativním aktem.". Občan, kterému je právní normou ukládána povinnost, se nesmí stát prostředkem k dosahování právním řádem neaprobovaných právně-politických cílů obcí. Debaty např. o tom, zda závěry zákonodárce o nepotřebnosti institutu přechodného pobytu (či institutu obdobného) jsou namístě, nelze nahrazovat kroky veřejnoprávních korporací, k nimž jim chybí věcné zákonné zmocnění. Takovou debatu je třeba vést jako debatu parlamentní, tj. politickou. Pokud účastník řízení apeluje na Ústavní soud v tom směru, aby vzal v potaz také jeho argumentaci a aby přihlédl zejména "k problémům této společnosti", nemůže Ústavní soud takovému apelu vyhovět aprobováním postupu obce, který bylo třeba shledat jako postup ultra vires.
41. Závěrem Ústavní soud uvádí, že pro obsahový přezkum vyhlášky platí zásada, že navrhovatele stíhá břemeno tvrzení, což bylo splněno; ustanovení navrhovaná ke zrušení jednoznačně identifikoval, stejně jako důvody jím tvrzené protiústavnosti, jimiž Ústavní soud však není vázán [srov. například nález ze dne 18. 8. 2004 sp. zn. Pl. ÚS 7/03 (N 113/34 SbNU 165, 512/2004 Sb.) nebo nález ze dne 3. 11. 2009 sp. zn. Pl. ÚS 29/09 (N 233/55 SbNU; 387/2009 Sb.)]. Ústavní soud přistoupil ke zrušení vyhlášky č. 3/2009 jako celku, nikoli jen ke zrušení napadených ustanovení. Vycházel ze svých dřívějších závěrů vyslovených v řízení o kontrole norem, které aplikoval i na napadenou vyhlášku. Jedná se zejména o nález Ústavního soudu ze dne 31. 10. 2001 sp. zn. Pl. ÚS 15/01 (N 164/24 SbNU 201, 424/2001 Sb.): "Podle ustáleného názoru Ústavního soudu je tento soud při svém rozhodování rozsahem podaného návrhu vázán a ve svém rozhodnutí z jeho hranic (ultra petitum) vykročit nemůže (viz např. nález ve věci sp. zn. Pl. ÚS 8/95, Sb. n. a u., sv. 4, s. 279; vyhlášen pod č. 29/1996 Sb.) ... V situaci, kdy v důsledku zrušení určitého zákonného ustanovení derogačním nálezem Ústavního soudu ustanovení jiné, obsahově od předchozího odvislé, ztrácí rozumný smysl, tj. ztrácí opodstatněnost své normativní existence, je tím dán důvod pro zrušení i tohoto zákonného ustanovení, a to aniž by se jednalo o postup ultra petitum. Platnost takového ustanovení zaniká totiž na základě principu cessante ratione legis, cessat lex ipsa, derogace provedená Ústavním soudem má proto toliko evidenční, technickou povahu.". I v daném případě totiž pozbyla rozumného smyslu navrhovatelem nenapadená ustanovení vyhlášky, a to čl. 1 odst. 1 (vymezení území města) a čl. 3 (účinnost).
VIII.
Závěr
42. Ústavní soud zrušil obecně závaznou vyhlášku města Krupka č. 3/2009, hlášení obyvatel starších 15 let, zdržujících se na území města Krupka déle než 30 dnů a mají trvalý pobyt na teritoriích jiných měst, dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů, a to z důvodu překročení věcné působnosti obce, tedy porušení § 35 a 10 obecního zřízení (jestliže obec vydává obecně závaznou vyhlášku, jejímž obsahem jsou právní povinnosti, může tak činit jen v případě výslovného zákonného zmocnění, neboť je vázána čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny).