Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele I. D., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 26. 5. 2010, čj. 29 T 1/2010 - 49, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 8. 2010, čj. 5 To 58/2010 - 70, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, kterou si stěžovatel sepsal sám, navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, vydaných v řízení o jeho návrhu na obnovu řízení, ve kterém neuspěl. Stěžovatel nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, který ukládá fyzickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Z provedeného lustra Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel podal od roku 2007 devět ústavních stížností, z nichž nejméně 5 bylo odmítnuto pro neodstranění vad, protože nebyl v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Z této řady řízení, vedených k návrhu stěžovatele před Ústavním soudem, vyplývá, že stěžovatel byl opakovaně o nutnosti být zastoupen advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučován (kupř. věc sp. zn. IV. ÚS 67/11, II. ÚS 3661/10 atd.).
Za této situace je zbytečné v této věci poučovat stěžovatele o povinném zastoupení advokátem, protože se tak stalo již v jeho případech předchozích. Lze totiž předpokládat, že takto dříve poskytnuté informace zůstaly v paměti stěžovatele v té podobě, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem. Za této situace by bylo další poučování stěžovatele o stejných povinnostech jen neefektivním a formalistickým konáním.
Proto soudce zpravodaj, za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, návrh stěžovatele odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. 8. 2011
František Duchoň, v. r. soudce Ústavního soudu