Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o návrhu stěžovatele J. L., advokátem nezastoupeného, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se dne 26. 10. 2010 obrátil na Ústavní soud s přípisem označeným jako "stížnost". Uvedl, že od roku 1995 marně žádá u Okresního soudu v Karlových Varech o odškodnění vazby prováděné na jeho osobě v době od 16. 12. 1993 do 24. 11. 1994. Bez bližších podrobností a souvislostí pak popisoval i další případy vazby a výkonu trestu, které podle příslušných soudních rozhodnutí v období po roce 1997 vykonával. Uvedl, že v souvislosti s těmito událostmi činil různá podání a vznášel stížnosti, na něž ovšem bylo příslušnými orgány reagováno liknavě a s prodlením. Proto se obrátil na Ústavní soud.
Protože uvedené podání nemělo náležitosti ústavní stížnosti, jak to vyžaduje zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byl stěžovatel vyzván přípisem datovaným dnem 4. 11. 2010 k odstranění vad ve lhůtě 30 dnů od jeho doručení; přípis obsahoval podrobné pokyny, jak při nápravě formálních nedostatků postupovat. Současně byl stěžovatel upozorněn, že pokud se tak nestane, bude jeho návrh odmítnut podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Jak vyplývá z údajů na vrácené doručence, výzvu stěžovatel převzal dne 9. 11. 2010; od toho dne mu počala plynout ve výzvě určená lhůta k nápravě vytčených vad. Ve stanovené lhůtě, resp. až do dne rozhodnutí o návrhu, však stěžovatel nijak nereagoval.
V řízení o ústavní stížnosti je nezbytné, aby byli stěžovatelé zastoupeni advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a to již při jejím podání. Stěžovatel však zastoupen nebyl a není. Návrh musí taktéž vykazovat alespoň minimální formální náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu; musí z něho být patrno, které věci se týká a co se jím sleduje. Znění stížnostního návrhu, tedy toho, jak má Ústavní soud ve věci rozhodnout, pak musí odpovídat znění zákona. Text podání musí obsahovat pravdivé a srozumitelné vylíčení rozhodných skutečností a též ústavněprávní argumentaci, tedy označení základních práv, která měla být naříkaným aktem či jednáním dotčena, včetně výkladu, proč se tak stěžovatel domnívá. Nic z toho přípis stěžovatele nesplňoval. Konečně k podání nebyla v rozporu s dikcí zákona o Ústavním soudu připojena kopie napadeného (napadených) rozhodnutí.
Protože vytčené nedostatky nebyly odstraněny ani přes výzvu soudce zpravodaje, nebylo možno postupovat jinak, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout pro neodstranění vad ve lhůtě k tomu stanovené.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. ledna 2011
Jiří Nykodým, v. r. soudce zpravodaj