Nález
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké - ze dne 20. ledna 2011 sp. zn. II. ÚS 3143/10 ve věci ústavní stížnosti L. S. proti usnesení Okresního soudu v Blansku sp. zn. 0 Nt 704/2010 ze dne 9. září 2010, kterým byla zamítnuta stěžovatelova stížnost proti usnesení státního zástupce o ponechání stěžovatele nadále ve vazbě, za účasti Okresního soudu v Blansku jako účastníka řízení a Okresního státního zastupitelství v Blansku jako vedlejšího účastníka řízení.
VýrokUsnesení Okresního soudu v Blansku sp. zn. 0 Nt 704/2010 ze dne 9. září 2010 se ruší.
Odůvodnění
I.
Rekapitulace ústavní stížnosti
1. Ústavní stížností podanou dne 4. listopadu 2010 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí. Tímto rozhodnutím byla jako nedůvodná zamítnuta jeho stížnost proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Blansku č. j. ZT 82/2010-205 ze dne 25. srpna 2010, kterým byl z útěkového a předstižného důvodu ponechán nadále ve vazbě. Stěžovatel je přesvědčen, že napadeným usnesením byla porušena jeho základní práva podle čl. 8 odst. 1, 2 a 5, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatel s odkazem na rozhodovací činnost Ústavního soudu [nálezy sp. zn. Pl. ÚS 45/04 ze dne 22. 3. 2005 (N 60/36 SbNU 647; 239/2005 Sb.); sp. zn. III. ÚS 2198/09 ze dne 22. 10. 2009 (N 227/55 SbNU 135)] konkrétně zdůrazňuje nezbytnost slyšení obviněného soudem předtím, než je rozhodnuto o jeho stížnosti proti rozhodnutí státního zástupce o dalším trvání vazby. Tvrdí, že napadeným rozhodnutím bylo soudem rozhodnuto o jeho stížnosti bez předchozího slyšení.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že netrvá na ústním jednání před Ústavním soudem.
II.
Naléhavost věci
4. Vzhledem k povaze věci Ústavní soud posoudil nejprve případnou naléhavost věci a po zvážení všech okolností dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky § 39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Věc je naléhavá, neboť je nežádoucí, aby projednání ústavní stížnosti vedlo k podstatnějšímu prodlužování vazby stěžovatele (a tím k prodlužování omezení jeho osobní svobody), ať už by samotné rozhodnutí o ústavní stížnosti bylo jakékoliv. Proto byla tato věc projednána přednostně.
III.
Procesní postoj ostatních účastníků řízení
5. Okresní soud v Blansku ve vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na obsah svého rozhodnutí a souhlasil s tím, aby bylo upuštěno od ústního jednání.
6. Podobně i Okresní státní zastupitelství v Blansku souhlasilo s upuštěním od ústního jednání, aniž by se jakkoliv vyjádřilo k ústavní stížnosti.
IV.
Skutková východiska
7. Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Blansku sp. zn. 0 Nt 704/2010 Ústavní soud zjistil, že proti stěžovateli je na základě usnesení policejního orgánu ze dne 19. května 2010 vedeno trestní stíhání pro trestné činy loupeže podle § 234 odst. 1 trestního zákona a podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 trestního zákona a podle § 178 odst. 1 a 3 trestního zákoníku. V této věci byl stěžovatel zadržen dne 15. května 2010 a posléze vzat do vazby z útěkového a předstižného vazebního důvodu. Státním zástupcem bylo dne 25. srpna 2010 rozhodnuto, že se stěžovatel z uvedených důvodů nadále ponechává ve vazbě. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel jednak sám a jednak prostřednictvím své obhájkyně stížnost, v níž byla namítána nekonkrétnost vazebních důvodů, resp. absence jejich existence. Napadeným usnesením byla stížnost stěžovatele odmítnuta jako nedůvodná. V soudním spise se nenachází žádný protokol o slyšení stěžovatele a v napadeném rozhodnutí rovněž chybí jakákoliv zmínka o slyšení stěžovatele před vydáním rozhodnutí.
V.
Právní východisko
8. Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/04 závazně vyložil, že podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je nutné slyšení obviněného soudem předtím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby, jak správně uvádí stěžovatel. Tento právní názor nebyl následnou rozhodovací činností Ústavního soudu nijak překonán.
VI.
Závěr
9. V posuzovaném případě se slyšení stěžovatele evidentně nekonalo. Tvrzení stěžovatele v tomto směru je podepřeno jak vlastním zněním odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž chybí jakákoliv zmínka o provedeném slyšení, tak především obsahem soudního spisu, který žádný protokol o slyšení stěžovatele neobsahuje.
10. Ústavní soud tedy shledal argumentaci stěžovatele důvodnou, a proto ústavní stížnosti zcela vyhověl. Tím, že stěžovatel nebyl soudem slyšen před rozhodnutím o stížnosti proti rozhodnutí státní zástupkyně o jeho ponechání ve vazbě, bylo porušeno jeho základní právo podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy, jež je součástí ústavního pořádku [sp. zn. Pl. ÚS 36/01 ze dne 25. 6. 2002 (N 80/26 SbNU 317; 403/2002 Sb.)]. Proto bylo napadené rozhodnutí zrušeno podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
VII.
Ústní jednání
11. V souladu s § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu bylo upuštěno od ústního jednání, neboť od něj nebylo možno očekávat další objasnění věci a všichni účastníci s tímto postupem souhlasili.