Ústavní soud rozhodl dne 29. listopadu 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatelky L. O., roz. G., zastoupené Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem, advokátem se sídlem v Chomutově, Kadaňská 3550, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. září 2011 č. j. 4 To 438/2011-60 a Okresního soudu v Chomutově ze dne 5. srpna 2011 sp. zn. Nt 150/2011, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označených usnesení s tím, že se jimi cítí dotčena v právech zakotvených v čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny základních práv a svobod. Uvedla, že je stíhána pro účastenství na přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1 a 2 trestního zákoníku. Soud I. stupně v předmětné trestní věci rozhodl tak, že se obviněná (stěžovatelka) bere do vazby, započaté zadržením dne 2. 8. 2011 v 13.00 hodin, a že se její písemný slib a peněžitá záruka nepřijímá. Proti rozhodnutí si podala stížnost, které však soud II. stupně nevyhověl, pouze výroky o nepřijetí slibu a peněžité záruky s ohledem na použité důvody vazby zrušil, podle jejího přesvědčení se však s námitkami, jež ve stížnosti vznesla, řádně nevypořádal.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutí v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Ústí nad Labem přezkoumal správnost výroku usnesení soudu I. stupně, kterým byla obviněná vzata do vazby dnem 2. 8. 2011 podle § 67 písm. b) trestního řádu, tj. pro důvodnou obavu, že by při pobytu na svobodě mohla ovlivňovat svědky trestné činnosti, nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, přičemž opodstatněně konstatoval, že konkrétní zjištění vyplývající z obsahu příslušného spisu plně existenci vazebních důvodů osvědčují. Jmenovaný soud vyčerpávajícím způsobem vyložil účel předstižné vazby, jež je institutem sloužícím k dosažení účelu trestního řízení, a poukázal na důkazy, které se vztahují k jednání obviněné (nyní stěžovatelky) v době předcházející jejímu stávajícímu trestnímu stíhání, a dále pak na důvody, pro něž rozhodnutí soudu I. stupně týkající se nepřijetí písemného slibu a peněžité záruky obviněné [s poukazem na § 67 písm. a), c) trestního řádu], zrušil. Vzhledem k tomu, že se odvolací soud vypořádal se všemi námitkami ve stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Chomutově uplatněnými, na odůvodnění jeho rozhodnutí lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2011
Jan Musil předseda senátu Ústavního soudu