Ústavní soud rozhodl dne 1. listopadu 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera ve věci navrhovatele P. Č., zastoupeného JUDr. Bc. Patrikem Matyáškem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Údolní 33, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2011 sp. zn. 2 As 75/2011, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel svým návrhem brojil proti rozsudku Nejvyššího správního soudu, který zamítl jeho kasační stížnost, v níž namítal nesprávnost postupu a rozhodnutí Městského soudu v Praze. Uvedl, že u jmenovaného soudu podal žalobu a žádost o osvobození od soudních poplatků, této žádosti nebylo vyhověno, přičemž soud nerespektoval "zaručené právo každého na soudní ochranu". Vyslovil přesvědčení, že Nejvyšší správní soud k jeho kasační stížnosti přistupoval nespravedlivě a danou veřejnou moc tak vykonává nedbale a nezákonně.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku bylo zjištěno, že Nejvyšší správní soud na základě kasační stížnosti stěžovatele přezkoumal usnesení Městského soudu v Praze, jímž nevyhověl jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků v řízení o žalobě proti rozhodnutí České advokátní komory. Ve vyčerpávajícím odůvodnění rozsudku se Nejvyšší správní soud s poukazem na svou judikaturu, na jednání žadatele (nyní stěžovatele), soudem označené za šikanózní a zneužívající právo a na obsah § 36 odst. 3 soudního řádu správního, vypořádal s uplatněnými námitkami v kasační stížnosti a opodstatněně tuto zamítl. Na vyčerpávající odůvodnění lze v dalším zcela odkázat.
Pro výše uvedené a pro zjištění, že označeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu k zásahu do práv stěžovatele nedošlo, byla ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná odmítnuta [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 1. listopadu 2011
Miloslav Výborný předseda senátu Ústavního soudu