Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného ve věci stěžovatele V. P., zastoupeného Mgr. Petrem Opletalem, advokátem, se sídlem Malá 1, Praha 6, o ústavní stížnosti proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 9. 2010 sp. zn. 28 C 22/2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 8. 12. 2010 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost doplněná podáním ze dne 20. 12. 2010 tak, aby splňovala podmínky projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatel se domnívá, že shora citovaným rozhodnutím bylo porušeno jeho základní subjektivní právo na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Tímto rozhodnutím přitom byla zamítnuta žaloba stěžovatele, jíž se domáhal po Českých drahách, a. s., zaplacení částky 3.996,- Kč, a to z titulu náhrady škody. Tu mu České dráhy, a. s., podle jeho názoru způsobily tím, že mu neposkytly správné informace o jím vybraných zahraničních spojích a stěžovatel tak nemohl odcestovat do vybrané zahraniční destinace.
Ústavní soud ústavní stížnost posoudil a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.
Již ve své dřívější rozhodovací praxi, jíž si je stěžovatel ostatně dobře vědom, dal Ústavní soud najevo, že v případech tzv. bagatelních věcí je ústavní stížnost v podstatě vyloučena s výjimkou zcela extrémních pochybení obecného soudu přivozujících zřetelný zásah do základních práv stěžovatele (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 34, usnesení č. 43, str. 421). V případě těchto bagatelních částek je totiž evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitými a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatele brojícího proti rozsudku vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kdy se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod. Bagatelní částky totiž - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod [nadto se Ústavní soud v tomto konkrétním případě, na rozdíl od stěžovatele, nedomnívá, že by obvodní soud nesprávně aplikoval relevantní jednoduché právo, natož že by zasáhl extrémním způsobem do základních práv a svobod stěžovatele].
Na základě všech výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným rozhodnutím obecného soudu nebyla porušena základní práva (svobody) stěžovatele, daná mu ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána.
Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 19. ledna 2011
Michaela Židlická, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu