Dle mého dřívějšího stanoviska plošné a ničím neusměrňované stanovení běžných zavíracích hodin v obci se vymyká (i v mezinárodní komparaci) působnosti zastupitelstva ve věcech "místních záležitostí veřejného pořádku". Ústavní soud dosud vycházel z teze, že plošné zákazy určitých činností z podstaty věci přesahují místní individuální a konkrétní specifika a měly by být z podstaty věci svěřeny zákonu. Neodůvodněná plošnost zákazů (či další regulace) naznačuje svévoli a nerespektování principu proporcionality a směřuje k nežádoucí partikularizaci veřejného práva [kromě mého odlišného stanoviska k nálezusp. zn. Pl. ÚS 28/09srov. i např. bod 26 nálezusp. zn. Pl. ÚS 35/06ze dne 22. 4. 2008 (N 72/49 SbNU 67; 286/2008 Sb.)]. Za jedinou činnost, kterou bylo možno zakázat v obci plošně, byla dosud považována toliko prostituce [nálezsp. zn. Pl. ÚS 69/04ze dne 8. 3. 2007 (N 44/44 SbNU 557; 161/2007 Sb.)]. Toto hledisko skutečně místních zvláštností v dané obci se z úvah Ústavního soudu vytrácí.
Nálezsp. zn. Pl. ÚS 28/09otevřel pomyslnou Pandořinu skříňku, z níž budou nyní vystupovat další (nepochybně dobře míněné) pokusy obcí o regulaci hostinské činnosti, přičemž alespoň část z nich se bude opět dostávat před Ústavní soud s návrhem na zrušení. Ústavní soud se tak bude stále více dostávat do pozice, kdy proporcionalitu obcí přijatého pravidla (zákazu) bude muset posuzovat, a to bez znalosti bytostně místních specifik. Navíc k tomu dnešní nález relativizuje význam důkazního břemene na straně obce, na jejíchž bedrech bylo prokázat proporcionalitu zvolené formy a intenzity (plošného) opatření vzhledem ke konkrétním podmínkám v obci (sp. zn. Pl. ÚS 35/06, bod 26). Překvapivě a nelogicky většinové stanovisko v bodu 27 vytýká v této věci neunesení důkazního břemene navrhovateli namísto obci [s ohledem na objektivní stránku ústavnosti a zákonnosti, která je předmětem řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy]. To je nepochybně další posun (ne-li rozpor) v judikatuře Ústavního soudu.
Dále připomínám své obavy o legislativní kvalitu vyhlášek, které na základě posunu v judikatuře Ústavního soudu budou moci obce v širším měřítku než dosud přijímat. Kupříkladu nyní vyhláškou zvolený pojem hostinské činnosti, byť jej Ústavní soud v rozhodnutích rovněž používá [srov. též např. zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů], považuji v kontextu ochrany veřejného pořádku a nočního klidu za natolik neurčitý, že lze pochybovat o účelnosti jeho použití. U typické pivnice jistě nebude sporu, ovšem závadnou činností (rušení nočního klidu) není samotné provozování této živnosti, nýbrž následné chování hostů těchto zařízení. Noční klid a veřejný pořádek však obecně v praxi mohou být stejně dobře narušeny návštěvníky i tolik populárních heren, veřejných domů či různých pouličních trafik s alkoholem a tabákem (s nočním provozem), které již nelze obecným jazykem pod pohostinská zařízení podřadit. Naopak hotelový bar, sloužící ubytovaným hostům, pohostinským zařízením nepochybně je, stejně jako bistro u benzinové pumpy, ovšem u hostů těchto zařízení je přece riziko veřejných výtržností v ulicích obce minimální. Uvedené, i např. konkrétní zrušované ustanovení čl. 3 odst. 2 vyhlášky, budiž toliko ilustrací nejasností, které živelná obecní normotvorba může přinést.
Konečně dodávám, že celkový shovívavý poukaz argumentace většiny pléna na v zásadě minimální rozsah tzv. období klidu dle vyhlášky má velice spornou argumentační hodnotu (bod 27 in fine). Mé pochybnosti o účelnosti a rozumnosti napadené vyhlášky nikterak nesnižuje, naopak další otázku vyvolává, a to, nakolik takto minimálně stanovený rozsah tzv. období klidu je vůbec způsobilým (dostatečným) prostředkem pro skutečnou ochranu veřejného pořádku v nočních hodinách, jak samotná vyhláška v čl. 1 odst. 2 deklaruje. Praktickým příkladem vyjádřeno, pokud má obec skutečný problém s udržením nočního klidu v centru města - v době, kdy většina obyvatel obvykle spí - nezdá se stanovení doby nočního klidu mezi 4:00 a 6:00 hod., když je pravděpodobné, že se stejně ještě do 5:00 hod. budou opilci toulat ulicemi, za příliš účinné řešení (tradiční jednotná zavírací doba pohostinství v Anglii byla před pár lety zrušena mj. proto, že vedla k nárazovému neusměrnitelnému narušování nočního klidu právě v době následující po uzavření podniků). Nevytýkám však primárně většině pléna Ústavního soudu, že se podobnými lokálními problémy s vážnou tváří zabývá, nýbrž v první řadě zákonodárci a Ministerstvu vnitra (navrhovateli), že dosud příslušnou právní úpravu nezpracovali a nepřijali. Před posuzování podobných lokálních problémů by Ústavní soud každopádně neměl být staven.
Absence jakýchkoliv judikatorních či legislativních vodítek pro normotvorbu obcí v uvedené oblasti nehrozí jen excesy spočívajícími v přemíře regulace, nýbrž zjevně i v nedostatečnosti a neúčinnosti regulace a její nerozumnosti a partikularizaci. Trvá tedy moje přesvědčení, že uvedenou právní oblast je třeba upravit zákonem. Přinejmenším do té doby má být možnost normotvorby obcí v oblasti zákazů určitých plně legálních podnikatelských aktivit omezena toliko na případy skutečně odůvodněných a prokázaných specifických individuálních místních problémů, což plošný a ve své podstatě preventivní zákaz určitých činností nesplňuje.