Ústavní soud rozhodl dne 30. října 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, ve věci ústavní stížnosti P. H., zastoupeného JUDr. Dušanem Divišem, advokátem se sídlem 500 02 Hradec Králové, Ulrichovo nám. 737, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. dubna 2012 č. j. 21 Cdo 1001/2011-227, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. prosince 2010 č. j. 25 Co 303/2010-199 a rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 29. dubna 2010 č. j. 10 C 36/2009-163, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhá zrušení výše označených rozhodnutí obecných soudů ve věci jeho žaloby o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. Předmětným rozhodnutím a řízení, jež jejich přijetí předcházelo, vytýká nesprávnou aplikaci ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, ve znění účinném do 31. prosince 2008, a to s ohledem na pojmy pracovních míst a rozsahu úvazku, opětovné zřízení pro nadbytečnost zrušeného pracovního místa a znalost zaměstnavatele o nutnosti jeho opětovného vytvoření v okamžiku jeho rušení z organizačních důvodů, a konečně neprovedení důkazů navrhovaných stěžovatelem k potvrzení jím tvrzených skutečností. Danými rozhodnutími obecných soudů cítí se stěžovatel dotčen v základním právu na spravedlivý proces plynoucím z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně konstatoval, že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, to ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny. Kromě toho Ústavní soud v uvedené souvislosti ve své judikatuře zaujal stanovisko, podle kterého z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.); jestliže obecné soudy respektují kautely dané ustanovením § 132 občanského soudního řádu, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy provedené, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval.
Uvedené konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc. Nalézací i odvolací soud, jakož i Nejvyšší soud v ústavní stížností napadených rozhodnutích při posuzování předmětné věci respektovaly kautely plynoucí z o. s. ř., svoje rozhodnutí řádně, přiléhavě a vyčerpávajícím způsobem odůvodnily, přičemž reagovaly na argumentaci, jež je shodná s obsahem ústavní stížnosti. Zejména zdůvodnily obsah pojmu snížení počtu zaměstnanců, resp. jiných organizačních změn snížením mzdových nákladů ve spojení se snížením rozsahu úvazků, dále zdůvodnily závěr, dle něhož zaměstnavatel v době provedení organizační změny nevěděl o nutnosti zřízení předmětného pracovního místa, a konečně - zejména soud odvolací - rozvedly důvody, pro které důkazní návrhy stěžovatele s ohledem na již provedená skutková zjištění považují za nadbytečné. Napadeným rozhodnutím pak soud dovolací neporušil ani zákaz libovůle (čl. 2 odst. 3, 4 Ústavy, čl. 2 odst. 2, 3 Listiny) ani základní práva na řádný proces (čl. 36 a násl. Listiny).
Z těchto důvodů nutno posuzovat návrh stěžovatele na zrušení v ústavní stížnosti napadených rozhodnutí za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. října 2012
Vojen Güttler předseda senátu Ústavního soudu