Ústavní soud rozhodl dne 29. listopadu 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, o ústavní stížnosti Stavebního bytového družstva Družba Pardubice se sídlem v Pardubicích, J. Potůčka 259, zastoupeného Mgr. Stanislavem Hykyšem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Zelená 267 proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích sp. zn. 23 Co 326/2012 ze dne 31. července 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod v záhlaví označené rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku o nákladech řízení.
Jak patrno z obsahu ústavní stížnosti a připojených příloh - napadeného usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 10 C 16/2012, byla tímto rozhodnutím poté, co řízení o zaplacení částky 730 000,- Kč, v němž měl stěžovatel postavení žalovaného, bylo pro nezaplacení soudního poplatku, resp. jeho doplatku zastaveno, o nákladech řízení rozhodnuto tak, že žalobci byla podle § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. stanovena povinnost nahradit stěžovateli náklady řízení v částce 40 740,- Kč. K odvolání obou stran proti výroku o nákladech řízení uvedeného rozhodnutí odvolací soud rozhodl shora označeným usnesením tak, že napadený výrok o nákladech řízení změnil a žalobci, který nezaplacením soudního poplatku zastavení řízení zavinil, stanovil povinnost nahradit stěžovateli náklady řízení pouze ve výši 18 720,- Kč, což odůvodnil ustanovením § 3 odst. 1 bod 5 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném před 1. 3. 2012, s tím, že odměna za zastoupení byla vypočtena z předmětu řízení v částce 730 000,- Kč, neboť soud nerozhodl o připuštění rozšíření žaloby, a dále ustanovením § 13 odst. 1 citované vyhlášky a limitací tam stanovenou pro případy zastavení řízení. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť v odvolacím řízení převážně úspěšnému žalobci náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel odvolacímu soudu s poukazem na okolnosti daného případu vytýká nesprávnou interpretaci použitého ustanovení § 13 vyhlášky č. 484/2000 Sb., předkládá svůj vlastní výklad a dává najevo přesvědčení, že jeho odměna měla být vypočtena z předmětu řízení 1 500 000,- Kč a navrhuje proto zrušení výroků o nákladech řízení napadeného rozhodnutí.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých podmínek a okolností se cítí oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů. Ústavnímu soudu jako orgánu ochrany ústavnosti nepřísluší přezkoumávat zákonnost rozhodnutí obecných soudů (nález ve věci sp. zn. II. ÚS 45/94: in Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, vydání 1, č. 5, Praha 1995). Totéž platí i pro rozhodnutí o nákladech řízení, kdy obecný soud užití aplikovaného ustanovení řádným způsobem zdůvodní. Tak se také v posuzovaném případě stalo a na zdůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu lze odkázat s tím, že nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3898/11, jehož se stěžovatel dovolává, vycházel z odlišných skutkových okolností případu. Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele zjištěn nebyl a Ústavní soud proto jeho stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2012
Vojen Güttler předseda senátu Ústavního soudu