35. Shrnuto, ačkoliv jak stěžovatel, tak žalobkyně působí na trhu výkonných umělců, považuje Ústavní soud aplikaci ustanovení § 44 a 50 ObchZ regulujících nekalou soutěž za nepřípadnou, neboť zabraňuje těmto osobám účast ve veřejné debatě o veřejných záležitostech (srov. obdobně rozhodnutí ESLP ze dne 25. 3. 1985 Barthold v. Germany, stížnost č. 8734/79). Presumpci dovolenosti kritiky veřejné činnosti žalobkyně lze na projev stěžovatele vztáhnout, i kdyby se podle názoru obecných soudů stěžovatel nacházel v soutěžním vztahu k žalobkyni. Obecné soudy se při interpretaci a aplikaci omezujícího zákona dopustily z ústavnosti vybočujícího omezení základního práva na svobodu projevu. Obecné soudy pochybily, když nezohlednily, že spor, který měly řešit, neměl klasickou povahu střetu dvou základních práv soukromých osob, nýbrž šlo o konflikt základních (veřejných) práv, navíc nesouměřitelných (bod 29), osob působících ve veřejném životě. Jelikož nevzaly na zřetel ústavněprávní povahu dané věci, nedůvodně daly přednost jednomu základnímu právu před právem druhým, přičemž jejich zásah do svobody projevu stěžovatele zbytečně "zamrazuje" veřejnou diskusi o pozadí populární hudby jako legitimním předmětu veřejného zájmu.
36. Ačkoli Ústavní soud shledal, že vadné je také odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2008 č. j. 45 Cm 112/2007-130, nepřikročil k jeho zrušení, a to s přihlédnutím k uplatňovanému principu sebeomezení, neboť zjištěné vady lze napravit i v řízení před odvolacím soudem [obdobně nález sp. zn. II. ÚS 535/03 ze dne 6. 9. 2006 (N 157/42 SbNU 287)]. Z tohoto důvodu byla ústavní stížnost stěžovatele v rozsahu návrhu na kasaci rozsudku krajského soudu jako nedůvodná odmítnuta. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími Vrchního soudu v Praze a Nejvyššího soudu bylo porušeno základní právo stěžovatele na vyjádření názoru garantované čl. 17 odst. 2 Listiny. Ústavní soud proto ústavní stížnosti vyhověl podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a tato rozhodnutí podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil.