Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Stanislavem Balíkem ve věci ústavní stížnosti T. K., zastoupeného JUDr. Josefem Kulhavým, advokátem se sídlem Legerova 44, 120 00 Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 57 T 3/2012 ze dne 18. dubna 2012 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 37 Nt 601/2012 ze dne 27. ledna 2012 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
Ústavní soud se ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přípustnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Ústavní soud zjistil, že stěžovatel brojí proti výše uvedeným soudním aktům ústavní stížností, aniž vyčerpal všechny relevantní procesní prostředky, které mu právní řád k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V citovaném usnesení Městského soudu v Praze, které nahradilo napadené předcházející usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 z důvodu napadnutí obžaloby k Městskému soudu v Praze namísto k Obvodnímu soudu pro Prahu 6, který v otázkách vazby stěžovatele rozhodoval do té doby, byl stěžovatel poučen o tom, že proti tomuto rozhodnutí je možné podat k Vrchnímu soudu v Praze stížnost jako řádný opravný prostředek ve smyslu § 141 a násl. trestního řádu.
Ústavní soud konstatuje, že vzpomínané poučení o možnosti podat stížnost je explicite opřeno o ustanovení § 74 odst. 1 trestního řádu (přípustnost stížnosti proti rozhodnutím o vazbě), a proto je stížnost jako řádný opravný prostředek proti usnesení vydaném soudem v otázce ze zákona přípustná. Stěžovatel Ústavnímu soudu nedoložil vyčerpání tohoto opravného prostředku, který se mu nabízí, když v ústavní stížnosti tuto skutečnost ani nezmiňuje, ani případné rozhodnutí o této stížnosti nenapadá, ačkoli je přitom zastoupen kvalifikovaným právním zástupcem. Rozhodnutí o ústavní stížnosti by tudíž bylo v příkrém rozporu s formální i materiální dimenzí subsidiarity ústavní stížnosti. Za daných okolností tak nelze ústavní stížnost podrobit meritornímu přezkumu.
Ve světle řečeného Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 12. června 2012
Stanislav Balík, v. r. soudce zpravodaj