Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Stanislavem Balíkem ve věci návrhu Mgr. J. H., nezastoupen, na zrušení usnesení Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 2093/2011-49 ze dne 13. března 2012, usnesení Městského soudu v Praze č. j. 21 Co 470/2010-23 ze dne 15. října 2010 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 7 C 29/201-15 z 20. července 2010 takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Podaným návrhem se navrhovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí pro údajné porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a porušení čl. 90 Ústavy.
Ústavní soud se návrhem zabýval nejprve z hlediska jeho formálních náležitostí, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že návrh trpí podstatnou formální vadou, a sice absencí právního zastoupení ve smyslu § 30 a 31 zákona o Ústavním soudu.
V této souvislosti je Ústavní soud nucen konstatovat, že navrhovatel vědomě podal svůj návrh bez právního zastoupení, třebaže byl dosud opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu (z poslední doby viz např. IV. ÚS 2263/11, I. ÚS 324/11 aj.), je zcela zjevné, že ani nyní podaný návrh tyto náležitosti nesplňuje, jelikož v prvé řadě nebyl materiálně ani formálně naplněn požadavek obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem. Vyzývat opakovaně navrhovatele k odstranění vad návrhu by však bylo z důvodů stěžovateli z předchozích řízení známých neefektivní a formalistické, když ten byl předmětnými výzvami učiněnými v řízeních sp. zn. IV. ÚS 2263/11 (přípis ze dne 8. 8. 2011) a sp. zn. I. ÚS 324/11 (přípis ze dne 4. 3. 2011) podrobně poučen o tom, že zákon o Ústavním soudu (a ani jiný právní předpis) neumožňuje Ústavnímu soudu ustanovit advokáta z úřední moci. Současně byl navrhovatel podrobně seznámen s tím, na koho je třeba se v takovém případě obrátit a podle kterého právního předpisu, včetně adresy sídla České advokátní komory. Navrhovatel se však těmito informacemi opětovně neřídil a doručil Ústavnímu soudu návrh, v němž se po Ústavním soudu domáhá ustanovení advokáta z moci úřední pro nemajetnost. Za daných okolností však Ústavní soud neměl důvod znovu navrhovatele poučovat, neboť by to bylo zjevně nadbytečné.
Ve světle řečeného tak Ústavnímu soudu nezbylo, než aby návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků za přiměřené aplikace ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 31. července 2012
Stanislav Balík, v. r. soudce zpravodaj