Ústavní soud rozhodl dne 5. ledna 2012 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., zastoupeného JUDr. Patrikem Matyáškem, Ph.D., advokátem v Brně, Údolní 33, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. srpna. 2011 č. j. 2 As 91/2011-35, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel včas podanou ústavní stížností napadl v záhlaví uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu, kterým byla zamítnuta jeho kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. června 2011 č. j. 5 A 72/2011-22, kterým bylo rozhodnuto o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků. V kasační stížnosti výslovně neuvedl konkrétní zákonný důvod, nicméně Nejvyšší správní soud na podkladě jeho obsáhlých námitek dovodil kasační důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Stěžovatel poukazoval na to, že "povídačky" o navrhovateli nemohou odůvodnit závěr o zjevné bezúspěšnosti žaloby, stejně tak je podle něj scestnou úvaha Městského soudu v Praze o zneužitelnosti institutu osvobození od soudních poplatků. Konstatoval, že zamítnutím jeho kasační stížnosti došlo k porušení práva na spravedlivý proces a soudní ochranu, přičemž uvedl obsáhlý výčet důvodů, které svědčí o nespravedlivém a vágním přezkumu ze strany Nejvyššího správního soudu, který na základě "stupidních úvah a vývodů" uvádějí stěžovatele v omyl.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Z obsahu stížností napadeného rozsudku bylo zjištěno, že Nejvyšší správní soud na základě kasační stížnosti stěžovatele přezkoumal usnesení Městského soudu v Praze, jímž nevyhověl jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků v řízení o žalobě proti rozhodnutí České advokátní komory. Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil z hlediska jejího obsahu a obsáhle odůvodnil s poukazem na svou judikaturu, když jednání stěžovatele posoudil jako šikanózní a zneužívající právo. Vyložil přitom, za jakých podmínek mohlo být o žalobě stěžovatele meritorně rozhodnuto, stejně jako to, proč bylo nutno jeho kasační stížnost rozsudkem zamítnout. V tomto ohledu proto Ústavní soud neshledal tvrzené porušení základního práva stěžovatele na soudní ochranu, když jeho kasační stížnost byla přijata, obsáhle posouzena a odůvodněna. Právo na soudní ochranu zakládá ústavní nárok na projednání návrhu, nikoli na úspěch řízení.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud proto dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a proto ji odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. ledna 2012
Jan Musil předseda senátu Ústavního soudu