53. Ústavní soud tedy uzavírá, že § 175 odst. 1 o. s. ř. ve slovech "do tří dnů" a ve slovech "v téže lhůtě" je v rozporu zejména s čl. 4 odst. 4, s čl. 36 odst. 1 a s čl. 37 odst. 3 Listiny, neboť zvláště směnečným dlužníkům neodůvodněně omezuje jejich možnost bránit svá práva před nestranným a nezávislým soudem, a mezi směnečnými dlužníky a směnečnými věřiteli tím zavádí neakceptovatelnou nerovnost. Proto Ústavní soud rozhodl podle § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, že se tato část ustanovení ruší uplynutím dne 30. dubna 2013. V ostatních částech návrh na zrušení § 175 občanského soudního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) ve spojení s ustanovením § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Odlišná stanoviska podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujali k rozhodnutí pléna soudci Jiří Nykodým a Stanislav Balík.
---------------- 1) Závěry stran historické i srovnávací analýzy směnečné problematiky v tomto nálezu uvedené vycházejí z článku Ondřeje Hrudy - srov. Hruda O. Třídenní lhůta k podání směnečných námitek - neobvykle tvrdý přežitek. Obchodněprávní revue, 2011, č. 8, s. 234 - 238.
1. Odlišné stanovisko soudce Stanislava Balíka
Hlasoval jsem pro zamítnutí návrhu, moje odlišné stanovisko směřuje do prvého vyhovujícího výroku a s ním souvisejícího odůvodnění, a to z následujících důvodů.
x x x
Předně bych rád zdůraznil, že praktiky, na nichž se podílel vedlejší účastník řízení vedeného u Ústavního soudu podsp. zn. IV. ÚS 376/11, mi rovněž připadají velmi nemravné a že lichvářství též pokládám za asociální (viz i Balík, S. O kletbě lichvy. Právo & byznys, březen 2012, str. 52-55).
Na rozdíl od IV. senátu Ústavního soudu, který přerušil řízení a postoupil věc do pléna k provedení konkrétní kontroly ustanovení § 175 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, se však domnívám, že stěžovatelce bylo lze snáze vyhovět i bez toho, že by byla zrušena třídenní lhůta k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu.
První otázka, kterou si nemohu nepoložit, se totiž týká stěžovatelčina postupu.
Je právem onoho, jenž se ocitne v tísni, bránit se nepravdou?
Již Viktorin Kornel ze Všehrd ve svém spisu O právích země České knihy devatery mimo jiné napsal:
"Užitečněje jest každému pohnanému, aby svú při sám pověděl, jakž umie a jakž móže, jist jsa, že súdce ne samo mluvenie, jakkoli vtipně složené, než próvody, dóvody, obrany, vývody súdie" (srov. H. Jireček, M. Viktorina ze Všehrd O právích země České knihy devatery, Praha 1874, str. 70).
Paní stěžovatelka - jak plyne i ze spisu obecného soudu - lhůtu k podání námitek stihla, ale svoji stěžejní obranu, že podpis na směnce není její, neustála.
Vrátí se jí snad prvým výrokem nálezusp. zn. Pl. ÚS 16/12možnost snést další námitky?
Jak dlouho ještě bude smět takové námitky snášet?
Nedovedu si dost dobře představit, že by logickou mohla být shledána následovně upravená námitka:
"Podpis sice není můj, ale vylákali ho na mně."
Po všehrdovském způsobu by bývalo možná na začátku stačilo v třídenní lhůtě poslat k soudu dopis přibližně tohoto znění:
"Spravedlivý soude, ten papír jsem tehdy podepsala, protože mi řekli, že je bezvýznamný, pokud splním dluh včas. Řekli mi jenom, že se to tak dělává. Já jsem potom zaplatila, jak jsem měla, čímž jsem to měla za ukončené. Proto se mi to vše nyní zdá nespravedlivé a nerozumím tomu, co po mně chtějí. Rozhodněte, prosím, tak, abych nemusela nic platit."
x x x
Jak dlouhá lhůta je ještě ústavně konformní a která již nikoliv?
Před delším časem jsem dospěl k vysvětlení, proč bývá velmi schopný advokát často nejlevnější. Má tu palmární smůlu, že nápad, jak věc vyřešit, dostane bleskově a je mu potom trapné předstírat, že nad takovou z jeho pohledu banalitou musel přemýšlet několik hodin či dokonce dnů.
Mám za to, že ve směnečném právu, které je pověstné svojí přísností a formálností, nebývá příliš mnoho variant toho, co se dá namítat. Mám pochybnosti, že tomu, kdo nedostane nápad do tří dnů, pomůže dnů osm, patnáct či šedesát.
Nejsou arciť protiústavní i jiné lhůty?
Tři dny od vyhlášení usnesení při hlavním líčení pro obžalovaného, který si ponechá lhůtu a po krátké poradě s advokátem jej odvezou v pátek odpoledne před svatodušními svátky či Velikonoci do kilometry vzdálené vazební věznice?
Osm dní pro podání odporu proti trestnímu příkazu, který bude doručen jako vánoční dárek 21. 12. 2012 odpoledne, přičemž zákaz reformationis in peius tu neplatí?
Šest měsíců pro doručení výzvy správné povinné osobě k vydání věci v restituci pod sankcí prekluze nároku [viz i příběh nálezu Ústavního soudusp. zn. II. ÚS 773/07ze dne 23. 8. 2012 (N 139/66 SbNU 135)]?
Obezličkové lhůty začínající fikcí doručení?
Naskýtá se otázka, zda upřednostnit přísnost či slitovnost.
Bývám jinak stoupencem slitovnosti, směnečné právo je však v mých očích záměrně velepřísné, a proto by tu musela nastoupit jedině z mého pohledu nepřípadná slitovnost nejslitovnější.
Dosáhne se právě jen zrušením třídenní lhůty pro sofistikovaně konstruovanou protiústavnost toho, aby nešťastníci nebyli podváděni, nebo jsou či mají být k tomu v rámci dělby moci i kompetencí různých orgánů určeny jiné instrumenty? Není meritum věci například v tom, že se v souzené věci jedná o spotřebitelský vztah, v němž by třeba směnky nemusely být de lege ferenda přípustné?
Jak dlouho ještě budou další a další nešťastníci "vystavovat" směnky? Tak dlouho, jako jiní nešťastníci nadále nakupují na předváděcích akcích za vysoké ceny bezcenné tretky, přestože Ústavní soud na nemravnost prodejců judikatorně upozornil před více než deseti lety?
Obávám se, abychom dobromyslným aktivismem nenarušili celé pojetí a smysl směnečného práva...
x x x
Přiznám se, že za dob totalitních jsem via facti zůstal v oboru směnečného práva hmotného i procesního středoškolákem. Na právnické fakultě se pozornost věnovala více právu hospodářskému a v jeho rámci hospodářské smlouvě o přípravě přeprav.
Ač normami směnečného práva nedotčen, ještě před maturitou jsem věděl, že podepsat směnku může být osudné. Stačilo si jen vzpomenout na příběh rejdaře Morela z Dumasova Hraběte Monte Crista, který - jak známo - skončil dobře jen díky Edmondu Dantesovi...
Směnečné právo je souborem právních norem určeným pro ty, kteří by měli vědět, do čeho jdou.
Směnečná přísnost není míněna jako směnečná bezcitnost a krutost.
Směnečné právo nevzniklo jako prostředek pro nemravné podvodníky, kteří při podpisu směnky někoho uvedou v omyl a podpis vylákají.
Co brání obecným soudům v tom, aby vycházely při rozhodování z právě řečených východisek?
Dovolím si snést několik poznámek právněhistorických.
x x x
"Renesanční Itálie však nedala světu jako svůj objev toliko banky a bankéře, nýbrž i další novoty, jež s kupeckým kapitálem souvisely. Už od XIII. století (v Janově snad už ve XII. století) počaly být peníze nahrazovány listinou, za niž příjemce ve vzdálené cizině vyplatil v hotovosti peníze. Ukázalo se totiž, že nelze ustavičně převážet vaky stříbrňáků a zlaťáků, zvláště tehdy, prodával-li kupec nikoliv přímo spotřebiteli, nýbrž dalšímu kupci. Vznikla směnka, která zprvu zastupovala jen transporty peněz. Od XIII. století se však i směnka stala zbožím, prodávala se, kupovala, obchodovalo se s ní," píše Josef Macek (srov. Macek, J. Italská renesance, Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1965, str. 57) a v obrazové příloze č. 20 nechává obdivovat obrázek směnky z XIV. století.
Nezdržovalo by následovníky Marka Pola, museli-li by dlouze čekat třeba v karavansaraji v Sultanhani na rozhodnutí o směnečných námitkách, při cestě za čínským hedvábím?
Není i dnes směnka instrumentem primárně pro vztahy obchodníků, kteří v současnosti spěchají snad ještě více a rychleji než jejich středověcí předchůdci?
x x x
Měl jsem to štěstí, že v době, kdy v plénu Ústavního soudu probíhala diskuse nad zpravodajskou zprávou ve věcisp. zn. Pl. ÚS 16/12, jsem měl k dispozici text rukopisu Antonína Ignáce Hrdiny o palmárním sporu mezi klientem hrabětem Šporkem a jeho advokátem Václavem Neumannem z Pucholzu.
Předmětný spor, který se odehrával v době barokní, nebyl jenom sporem palmárním, ale také směnečným. Na jedné straně advokát, odborník na směnečné právo, na druhé straně klient, který se advokátovi zaručil směnkou.
Až kniha vyjde, stojí za čtenářovu speciální pozornost informace, že ve Šporkově knihovně se dochovala Neumannova kniha De cambio...
Proč někteří z těch, kteří se dnes na směnky podepisují, nemají předem šporkovskou ambici seznámit se se základy směnečného práva?
x x x
V r. 1879 vydal český žurnalista, politik a diplomat Karel Jonáš knihu Zákony americké. O sedm let později se kniha dočkala pod názvem Americké právo již třetího vydání.
"Pojetí knihy vyjadřuje potřebu pragmatičnosti, praktičnosti a snahu vyjádřit co nejsrozumitelněji a nejstručněji vše, někdy velmi syrově, bez jakýchkoliv příkras a zábran, co je nezbytné z práva znát v každodenním životě drsné, ale nesmírně životaschopné země ..." napsal v doslovu k reprintu Jonášovy knihy z r. 2008 Josef Blahož.
Citovaná příručka obsahuje i kapitolu o směnkách. V té se lze mimo jiné dočíst:
"Nota neb směnka napsána býti může na jakémkoli papíru, v jakémkoli jazyku inkoustem nebo tužkou. Jméno podepsáno býti může aneb potvrzeno známkou (od osoby psáti neumějící)." (srov. Jonáš, K. Americké právo. Praha : Vysoká škola aplikovaného práva, 2008, str. 187).
Ukazuje se tak, že směnečné právo může být srozumitelné a použitelné též pro osoby psáti neumějící...
x x x
Časopis Právník z r. 1877 přináší zajímavý praktický případ s právní větou:
"Zrušen-li platební rozkaz, poněvadž směnka nebyla dle úmluvy vyplněna, nemá proti nové žalobě ze směnky potom dle úmluvy vyplněné obrana rozhodnutého sporu místa." (srov. Právník, 1877, str. 627-639).
Nemohl by být popis skutkového děje a právního posouzení sporu, zahájeného 18. 8. 1873 u c. k. obchodního soudu v Praze, zajímavou inspirací pro námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu ve věci, která skončila až nálezem pléna Ústavního soudu?
x x x
Shrnuji, že
- zrušení třídenní lhůty pro podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu v rámci konkrétní kontroly norem podle mého názoru neovlivní výsledek a nesouvisí přímo s rozhodnutím o ústavní stížnosti ve věcisp. zn. IV. ÚS 376/11,
- nepokládám tuto třídenní lhůtu za protiústavní,
- zmírňování přísnosti může vést až k nežádoucímu posunu v podstatě směnečného práva,
- historická zkušenost potvrzuje, jak směnečné právo je souborem právních norem určeným pro ty, kteří by měli vědět, do čeho jdou.
Zcela závěrem si dovoluji podotknout, že určení délky lhůty pro podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu mělo zůstat zcela v kompetenci zákonodárce.
2. Odlišné stanovisko soudce Jiřího Nykodýma
S většinovým názorem pléna, kterým se k návrhu čtvrtého senátu ruší ustanovení § 175 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), nesouhlasím. Je tomu tak především proto, že jsem přesvědčen, že pro návrh čtvrtého senátu na zrušení ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. nebyly splněny procedurální podmínky pro jeho podání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 64 odst. 1 písm. c) uvedeného zákona může senát Ústavního soudu podat návrh na zrušení zákona nebo jeho části pouze v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti. Jde tedy o případ tak zvané konkrétní kontroly ústavnosti, která je přípustná jen tehdy, jsou-li zákon nebo jeho část, jejíž zrušení se navrhuje, v daném konkrétním případě přímo aplikovány.
Napadené ustanovení však obecnými soudy při rozhodování v řízení, jehož byla stěžovatelka účastnicí, přímo aplikováno nebylo. V dané věci Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 17. června 2010 č. j. 37 Cm 419/2009-84 zrušil směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. února 2009 č. j. 32 Cm 76/2009-14. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce a Vrchní soud v Praze změnil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci tak, že směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2009 č. j. 32 Cm 76/2009-14 ponechal v platnosti. V rozhodování soudů hrála lhůta pro podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu roli jen v tom smyslu, že obecné soudy musely posoudit, zda námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu byly podány včas, a protože evidentně byly, existence této procesní lhůty se přímo do ústavní stížností napadeného rozhodnutí nepromítla.
Bylo-li nálezem Ústavního soudu rozhodnuto tak, že se ruší část ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. ve slovech "do tří dnů" a ve slovech "v téže lhůtě", nemůže se tato skutečnost nikterak promítnout do rozhodování o ústavní stížnosti, která směřuje proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, neboť tato zrušená ustanovení neaplikoval. Argumentace nálezu, že takový výklad by byl přepjatým formalismem, protože by vedl k závěru, že ve výhodnějším postavení by byla stěžovatelka, pokud by nestihla námitky včas podat, je nepřijatelná. Souvislostí s rozhodováním o ústavní stížnosti se rozumí přímý vliv ustanovení zákona, jehož ústavněprávní deficit je napadán. Při konkrétní kontrole norem není proto podstatné, že se nějaké ustanovení zákona jeví Ústavnímu soudu z nějakých důvodů neústavním. Podmínky, za nichž může Ústavní soud vlastní aktivitou vyvolat řízení o kontrole norem, jsou omezené zákonem o Ústavním soudu. S ohledem na dělbu moci nelze tuto kompetenci soudu rozšiřovat extenzivním výkladem. Proto je argumentace přepjatým formalismem ve vztahu k výkladu ustanovení § 64 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu nepřijatelná.
Problém, který je podanou ústavní stížností nastolen, není primárně problémem krátkosti lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, ale je dán tím, že se použití různých typů směnek, v tomto případě blankosměnky, která je koncipována jako nástroj profesionálních obchodníků, rozšířilo do oblasti spotřebitelských smluv, kde profesionálem je jen jedna strana, která k jeho využívání přistupuje se znalostí věci, proti níž stojí druhá strana, která je v drtivé většině případů naopak zcela neinformována. Před důsledky těchto poměrů, majících základ v hmotněprávní úpravě směnečného práva, významnějším způsobem neochrání slabší stranu delší lhůta k podání opravného prostředku. Tu je třeba hledat zase jen v hmotněprávní úpravě, např. vztáhnout na úpravu směnečného práva, respektive na některé jeho nástroje, jakým je např. blankosměnka, ustanovení o ochraně spotřebitele.