Ústavní soud rozhodl dne 17. dubna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera ve věci navrhovatelky Yvety Kohoutové (dříve Švorčíkové), zastoupené JUDr. Milanem Poprachem, advokátem, advokátní kancelář se sídlem Trutnov, Svatojánské nám. 47, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2013 č. j. 20 Cdo 3774/2011-116 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. dubna 2011 č. j. 26 Co 62/2011-97, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčena v právech, garantovaných v čl. 1 Ústavy České republiky a v čl. 1 odst. 4 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedla, že v exekučním řízení, vedeném proti ní, podala návrh na jeho zastavení z důvodu promlčení vymáhané pohledávky. Soud prvního stupně návrhu vyhověl a exekuci na její majetek zastavil, odvolací soud však výrok změnil tak, že se řízení nezastavuje. Proto se obrátila s dovoláním na Nejvyšší soud, který je zamítl. Podle jejího přesvědčení soudy přistoupily k posouzení případu formalisticky a sofistikovanou argumentací pouze ospravedlňovaly zřejmou nespravedlnost - sama neměla z poskytovaného úvěru, zajištěného směnkou, kterou jako aval podepsala, a tím se zavázala k plnění jako ručitelka, žádný prospěch. Proto dle ní musí soudy vždy vycházet z individuálních rozměrů každého případu a udělat vše ve prospěch spravedlivého řešení.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje, zásah do práv, kterých se v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud dovolání, směřující proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, jímž změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že se exekuce na majetek povinné (nyní stěžovatelky) nezastavuje, řádně projednal a přezkoumal. Poukazem na učiněná zjištění a správné závěry odvolacího soudu - že předpoklady pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) obč. soudního řádu nebyly splněny, na § 110 obč. zákoníku, na znění § 52 odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, na ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) obč. soudního řádu, jakož i na svou judikaturu, vztahující se k běhu promlčecí doby soudem přiznané směnečné pohledávky, dovolání opodstatněně zamítl a své rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. Na toto odůvodnění lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. dubna 2013
Ivana Janů v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu