Ústavní soud rozhodl dne 12. února 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, ve věci navrhovatelky H. R., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Opava, zastoupené Mgr. Radimem Struminským, advokátem se sídlem Havířov-Město, Svornosti 2, o ústavní stížnosti proti usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. října 2012 sp. zn. 5 Tdo 1151/2012 a Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. května 2012 sp. zn. 3 To 34/2012 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. prosince 2011 sp. zn. 31 T 10/2010, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatelka se domáhala zrušení výše citovaných rozhodnutí, když soudem I. stupně byla uznána vinnou ze spáchání trestného činu zkrácení dně, poplatku a jiné povinné platby a uložen jí trest, její odvolání bylo zamítnuto a dovolání pak odmítnuto. Uvedla, že se postupem a rozhodnutími soudu cítí dotčena v právu na zákonného soudce i v právu na spravedlivý proces, když poukázala zejména na hodnocení důkazů, které dle jejího přesvědčení bylo v rozporu s postuláty spravedlivého procesu.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud při dovolacím přezkumu usnesení soudu II. stupně s poukazem na rozsah provedených důkazů a jejich hodnocení opodstatněně dovolání obviněné, nyní stěžovatelky, odmítl a v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, proč shledal, že postup soudů obou stupňů byl v souladu s § 2 odst. 6 trestního řádu a že ve věci rozhodovali zákonní soudci. Na obsáhlé a vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu, jakož i soudu I. a II. stupně, lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. února 2013
Ivana Janů předsedkyně senátu Ústavního soudu