Ústavní soud rozhodl dne 12. února 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele Bytového družstva Lehovec 904, se sídlem Praha-Hloubětín, Kukelská 904/3, zastoupeného JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem Praha 1, Palác YMCA, Na Poříčí 12, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. listopadu 2012 č. j. 29 Cdo 641/2012-54, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného usnesení s tím, že se rozhodnutím Nejvyššího soudu cítí dotčen v právu na spravedlivý proces, zakotveném v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a současně navrhl, aby byla zrušena také předcházející rozhodnutí. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze (č. j. 14 Cmo 92/2010-43 ze dne 22. 6. 2011), který změnil výrok soudu I. stupně, jímž bylo vyhověno jeho žalobě na určení, že žalovaná Česká republika není členem družstva a tuto žalobu zamítl, podal dovolání k Nejvyššímu soudu. Ten je odmítl s tím, že v dovolání předestřená otázka byla již soudem řešena a napadené rozhodnutí je v souladu s jeho ustálenou judikaturou.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení odvolacího soudu a Nejvyššího soudu ČR zásah do práva, kterého se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud dovolání, kterým žalobce brojil proti rozsudku soudu II. stupně, poukazem na svou judikaturu vtahující se k přechodu členství v bytovém družstvu na stát na základě odúmrti, na soulad výroku odvolacího soudu s touto judikaturou a na obsah § 462 občanského zákona opodstatněně odmítl. Nutno dodat, že jak Nejvyšší soud, tak i Vrchní soud v Praze vyčerpávajícím způsobem svá rozhodnutí odůvodnily, a proto lze na tato odůvodnění v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. února 2013
Ivana Janů předsedkyně senátu Ústavního soudu