Ústavní soud rozhodl dne 9. ledna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti Ireny Štrochové, zastoupené Mgr. Magdou Hanáčkovou, advokátkou se sídlem v Uherském Hradišti, Dvořákova 644, proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně sp. zn. 60 Co 220/2012 ze dne 17. července 2012 a usnesení Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 8 C 114/2011 ze dne 26. března 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá s tvrzením porušení základních práv zaručovaných čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, jimiž bylo zrušeno ustanovení Mgr. Jaroslava Juráše zástupcem stěžovatelky pro dané řízení a rozhodnuto dále tak, že zástupce z řad advokátů se stěžovatelce pro další řízení neustanovuje. Jak plyne z informace stěžovatelky v ústavní stížnosti, podala tato proti označenému rozhodnutí odvolacího soudu dne 2. 10. 2012 podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. také dovolání, o němž zatím nebylo rozhodnuto.
Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Dřívější judikatura Ústavního soudu se ustálila na názoru, že současné podávání dovolání a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních zákona o Ústavním soudu a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty. Věcným projednáním ústavní stížnosti by mohlo dojít k vydání dvou rozdílných rozhodnutí v téže věci (srov. v podrobnostech kupř. usnesení sp. zn. IV. ÚS 234/11 a další, dostupné na stránkách http://nalus.usoud.cz).
Pokud tedy stěžovatelka proti rozhodnutí odvolacího soudu podala mimořádný opravný prostředek, je nezbytné jí podané dovolání považovat za poslední procesní prostředek, které zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Z této skutečnosti pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost byla podána předčasně; jedná se tudíž o návrh nepřípustný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Vzhledem k uvedenému bylo třeba rozhodnout, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. ledna 2013
Pavel Holländer soudce zpravodaj