Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Dagmar Lastoveckou ve věci ústavní stížnosti Pavla Nárožného, zastoupeného Mgr. Antonínem Novákem, advokátem se sídlem Pavelčákova 6/11, Olomouc, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 1 To 5/2013-3896 ze dne 7. března 2013 a postupu Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, v trestní věci vedené u něj pod sp. zn. 29 T 1/2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34, 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení ustanovení čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona o Ústavním soudu na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Z napadeného usnesení vrchního soudu totiž Ústavní soud zjistil, že stěžovatel brojí proti kasačnímu rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není ústavní stížnost ze své podstaty zásadně přípustná (obdobně viz např. usnesení ve věcech sp. zn. III. ÚS 241/97, sp. zn. II. ÚS 2492/12 aj., dostupná na http://nalus.usoud.cz), neboť v řízení ve věci samé byla věc vrácena soudu prvé stolice k dalšímu řízení. Není tak splněna podmínka vyčerpání všech relevantních procesních prostředků, které stěžovateli právní řád k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Skutečnost, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě byl odvolacím soudem zrušen, současně znamená, že předmětné trestní řízení nebylo skončeno, a proto je v tomto stádiu ústavní stížnost předčasná.
V této souvislosti je třeba poznamenat, že ačkoliv je soud prvního stupně ve svém dalším postupu vázán právními názory odvolacího soudu, není jimi "svázán" potud, pokud má dostát ochraně základních práv a svobod stěžovatele. Proto rozhodnutí o ústavní stížnosti v době, kdy trestní řízení nadále pokračuje, by bylo v kontrapozici s formální i materiální dimenzí subsidiarity ústavní stížnosti. Tato skutečnost se vztahuje i na stěžovatelem vytýkaná pochybení krajského soudu, neboť jeho procesní postup se svými důsledky neomezuje pouze na tuto fázi trestního řízení, nadto nelze přehlédnout, že ke dni rozhodování Ústavního soudu již rozhodl krajský soud ve vztahu ke stěžovateli (opětovně) zprošťujícím rozsudkem ze dne 24. 5. 2013, proti kterému byla podána odvolání (srov. výpis z informačního portálu Ministerstva spravedlnosti na adrese http://infosoud.justice.cz).
Je ovšem třeba upozornit, že odmítnutím předčasné ústavní stížnosti není stěžovatel a priori zbaven práva napadnout i shora označené kasační usnesení vrchního soudu poté, co řízení v posuzované věci bude pravomocně skončeno, jestliže je náležitým způsobem (tj. především řádně a včas) opět napadne ústavní stížností, za předpokladu, že ji proti poslednímu rozhodnutí ve věci bude možno podat.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud musel ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 29. července 2013
Dagmar Lastovecká, v. r. soudkyně zpravodajka