Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Stanislavem Balíkem ve věci ústavní stížnosti SERVIS NICA, s. r. o., se sídlem Smetanovo nábřeží 942, Hradec Králové, zastoupené Mgr. Tomášem Vávrou, advokátem se sídlem Ulrichovo nám. 737, 500 02 Hradec Králové, proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 232/2012-220 ze dne 28. února 2013 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34, 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení ustanovení čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přípustnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona o Ústavním soudu na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Z napadeného rozsudku Nejvyššího soudu totiž Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka brojí proti kasačnímu rozhodnutí dovolacího soudu, proti němuž není ústavní stížnost ze své podstaty zásadně přípustná (obdobně viz např. usnesení ve věcech sp. zn. III. ÚS 241/97, II. ÚS 2492/12 aj.), neboť v řízení ve věci samé byla věc vrácena soudu prvé stolice - Okresnímu soudu v Náchodě - k dalšímu řízení. Není tak splněna podmínka vyčerpání všech relevantních procesních prostředků, které stěžovateli právní řád k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Skutečnost, že pravomocný rozsudek odvolacího soudu a jím potvrzený rozsudek soudu nalézacího byly Nejvyšším soudem zrušeny, současně znamená, že předmětné soudní řízení nebylo skončeno, a proto je v tomto stádiu ústavní stížnost předčasná.
V této souvislosti je třeba poznamenat, že ačkoliv je soud prvního stupně ve svém dalším postupu vázán právními názory Nejvyššího soudu, není jimi "svázán" potud, pokud má dostát ochraně základních práv a svobod stěžovatele. Proto rozhodnutí o ústavní stížnosti v době, kdy soud prvého stupně, byť vázán právními názory vyslovenými v napadeném rozhodnutí dovolacího soudu, teprve rozhoduje o dalším postupu v řízení, by bylo v kontrapozici s formální i materiální dimenzí subsidiarity ústavní stížnosti.
Na tomto místě je ovšem třeba upozornit, že odmítnutím předčasné ústavní stížnosti není stěžovatelka jakkoli zbavena práva napadnout i shora označený kasační rozsudek Nejvyššího soudu poté, co řízení v posuzované věci bude pravomocně skončeno, jestliže je náležitým způsobem (tj. především řádně a včas) opět napadne ústavní stížností, nebude-li ji možné podat již dříve za splnění podmínek uvedených v § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Ve světle řečeného byl tudíž Ústavní soud nucen ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 21. května 2013
Stanislav Balík, v. r. soudce Ústavního soudu