Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Pavla Černoty, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2013 č. j. 2 As 153/2012-25, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 13. 5. 2013 a doručenou Ústavnímu soudu následujícího dne se stěžovatel domáhal zrušení shora označeného usnesení Nejvyššího správního soudu, jímž - jak vyplynulo z obsahu ústavní stížnosti a usnesení dostupného na www.nssoud.cz - bylo zastaveno řízení o kasační stížnosti stěžovatele směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2012, č. j. 8 A 93/2012-26 o odmítnutí žaloby proti České advokátní komoře.
Dříve, než se může Ústavní soud zabývat věcným přezkumem stěžovaného rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.
Stěžovatel však právně zastoupen advokátem není, přestože na tento nedostatek byl opakovaně (od roku 2007 v desítkách případů) upozorňován s poučením, že tato vada, resp. její neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí podané ústavní stížnosti; naposledy mu bylo takové poučení poskytnuto v říjnu 2012 ve věci vedené pod sp. zn. IV.ÚS 3841/12. Ústavní soud tak nemá pochybnost o tom, že stěžovatel byl seznámen s požadavky kladené zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti, stejně tak byl opakovaně uvědoměn i o tom, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích.
Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Ve vztahu ke stěžovateli takto Ústavní soud postupuje prakticky opakovaně, naposledy ve věci sp. zn. I. ÚS 1041/13 a sp. zn. III. ÚS 1235/13, kdy usneseními ze dne 29. 4. 2013 ústavní stížnosti odmítl.
Z týchž důvodů shodně rozhodl Ústavní soud i v projednávané věci a ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. května 2013
Milada Tomková, v. r. soudce zpravodaj