Nález
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaj) a soudců Pavla Rychetského a Jana Musila - ze dne 24. dubna 2013 sp. zn. III. ÚS 967/13 ve věci ústavní stížnosti ARROW International CR, a. s., se sídlem v Hradci Králové, Pražská třída 209, zastoupené Mgr. Radkem Buršíkem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Karolinská 654/2, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2013 č. j. 7 Afs 96/2012-14, kterým byla odmítnuta stěžovatelčina kasační stížnost z důvodu neodstranění vad tohoto podání, za účasti Odvolacího finančního ředitelství, se sídlem v Brně, Masarykova 31, jako vedlejšího účastníka řízení.
Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2013 č. j. 7 Afs 96/2012-14 se zrušuje.
Odůvodnění
I.
1. V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud pro porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a v důsledku toho i pro porušení jejího práva vlastnit majetek dle čl. 11 odst. 1 Listiny, zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
2. Ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelky odmítl s odůvodněním, že neodstranila ve stanovené lhůtě jím vytknuté vady tohoto podání (§ 37 odst. 5 ve spojení s § 120 s. ř. s.).
3. Oproti tomu stěžovatelka namítá, že kasační stížnost doplnila řádně, včas a v souladu s výzvou Nejvyššího správního soudu.
4. Nejvyšší správní soud ve vyjádření k ústavní stížnosti stěžovatelce přisvědčil; uvedl, že v důsledku administrativního pochybení bylo její podání (spolu s jinými) založeno do soudního spisu sp. zn. 7 Afs 93/2012, čímž "vznikl dojem", že v dané věci (sp. zn. 7 Afs 96/2012) kasační stížnost doplněna nebyla.
II.
5. Vzhledem k tomu, že od ústního jednání nebylo možné očekávat další objasnění věci, Ústavní soud nenařídil ve věci ústní jednání (§ 44 zákona o Ústavním soudu).
III.
6. Ústavní stížnost je důvodná.
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
8. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
10. Kromě zjevného a neodůvodněného vybočení z výkladového nebo aplikačního standardu, jenž je v soudní praxi obecně respektován, a představuje tím nepředvídatelnou libovůli, jde o protiústavnost i tehdy, jestliže procesní postup soudu vybočuje ze zákonných pravidel, jež řízení před ním upravují, a toto vybočení bylo způsobilé se promítnout (stěžovateli negativně) do jeho výsledku. Tak je tomu rovněž v případě zřetelných mechanických pochybení soudu, jimiž jsou kupříkladu nedostatečné seznámení se s obsahem spisu, založení rozhodné listiny do spisu jiného, omyl při datování jejího příchodu apod. [srov. nález sp. zn. III. ÚS 290/06 ze dne 28. 6. 2007 (N 108/45 SbNU 459)]; proto takový výrok založený "na věcně nesprávných argumentech" nemůže požadavkům spravedlivého procesu dostát.
11. Obdobné se prosazuje i v dané věci, byla-li kasační stížnost odmítnuta proto, že stěžovatelka včas neodstranila její vady, ačkoli ve skutečnosti tak učinila. Okolnost, že kasační stížnost nebyla věcně projednána, vyloučila stěžovatelku z ústavně chráněného přístupu k soudu, a principy spravedlivého procesu zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny, jehož se dovolávala, vskutku porušeny byly.
12. I ve smyslu shora prezentovaného výkladu zásad (a zejména omezených hranic) ústavněprávního přezkumu je zřejmé, že v dané věci důvod pro zásah Ústavního soudu je dán.
13. Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2013 č. j. 7 Afs 96/2012-14 proto Ústavní soud podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil, a tím je výrok vydaného nálezu odůvodněn.