Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jana Filipa a Jana Musila o námitce podjatosti soudkyně Michaely Židlické podané stěžovatelem Ing. Romanem Cvrkoněm, v řízení o ústavní stížnosti vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 1390/13, takto:
Soudkyně Michaela Židlická není vyloučena z projednávání a rozhodování této věci.
Odůvodnění:
Stěžovatel v rámci řízení o ústavní stížnosti namítl podjatost ve výroku jmenované soudkyně Ústavního soudu, kterou odůvodnil tím, že výzva k odstranění vad jeho podání, již mu adresovala, je "výhradně obecného charakteru", nepřípustně "direktivní", právně nesprávná, a vzbuzuje v něm tím "dojem, resp. obavu", že směřuje k tomu, "jak ... předmětnou ústavní stížnost odmítnout".
Ve vyjádření k této námitce soudkyně Michaela Židlická uvedla, že se podjatá necítí, stěžovatele nezná, není jí známo, že by s ním v minulosti jakkoli jednala, a vyslovila přesvědčení, že je způsobilá věc rozhodnout nestranně. Stěžovatelem kritizovaná výzva podle jejího názoru je obsahu řádného a odpovídá standardním procesním postupům.
Podle § 36 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti; dále též tehdy, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu.
Tyto podmínky v posuzovaném případě naplněny nejsou.
Osobní vztah soudkyně Michaely Židlické k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům dán není zjevně, a ani stěžovatel jej netvrdí.
Není zde ani nepřípustný vztah k věci, neboť neexistuje (stěžovatelem není namítán) přímý či alespoň zprostředkovaný právní zájem soudkyně na projednávané věci.
A konečně, ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř., jež se zde uplatní prostřednictvím § 63 zákona o Ústavním soudu přiměřeně, zakotvuje zásadu, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, jež spočívají v jeho postupu v řízení o projednávané věci nebo v rozhodování v jiných věcech, čímž jediný stěžovatelem tvrzený důvod podjatosti soudkyně neobstojí rovněž.
Lze tedy uzavřít, že o nestrannosti jmenované soudkyně nejsou jakékoli legitimní pochybnosti (srov. kupříkladu rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 167/94, I. ÚS 370/04, II. ÚS 105/01, II. ÚS 105/01 a dalších).
Námitce podjatosti proto rozvrhem práce Ústavního soudu určený senát III. ÚS nevyhověl, a výrok jím vydaného usnesení je tím odůvodněn.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. srpna 2013
Vladimír Kůrka v. r. předseda senátu