Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 26. června 2013 ve věci ústavní stížnosti navrhovatelů Libuše Simmrové a Ing. Václava Simmera, proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 10 Cmo 51/2012-475 ze dne 14. února 2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podle platné právní úpravy, tj. ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, musí být usnesení o odmítnutí písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Stěžovatelé napadají shora uvedené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, které mj. obsahuje poučení, že je proti němu přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu, přičemž přípustnost dovolání posuzuje dovolací soud. Ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu stanoví, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, včetně mimořádného opravného prostředku, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout z důvodů závisejících na jeho uvážení.
Protože však stěžovatelé dovolání nepodali, nevyčerpali tak zákonem jim poskytnutý procesní prostředek k ochraně práv, a proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný. Důvod k postupu podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj neshledal, což ostatně stěžovatelé ani nenavrhovali.
Pro úplnost je třeba dodat, že Ústavní soud v daném případě nepovažoval za potřebné vyzývat stěžovatele k odstranění vad podání (tj. zejména zajištění obligatorního právního zastoupení).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. června 2013
JUDr. Vladimír Sládeček soudce zpravodaj