Neučinil jsem tak proto, že trend vkrádající se do judikatury Ústavního soudu z usnesenísp. zn. II. ÚS 3634/11a z tohoto nálezu považuji za nebezpečnou nakažlivou chorobu.
x x x
Nešťastný čárkový systém a mylná představa, že nejlepším soudcem je ten nejzbrklejší ... ach, promiňte, měl jsem říci nejrychlejší..., vede na jedné straně k nárůstu vyřizovačství, na straně druhé k alibismu.
Když stařík, tak upovídaný.
Oba zmiňované spisy byly přece z roku 2011, tedy staříci, a jak by to na veřejnosti vypadalo, kdyby se nakonec ukázalo, že rozhodnutí bylo ve skutečnosti snadné. Bublino-nafukovačství tak třeba tuto skutečnost poněkud zaretušuje...
Můj milý Disraeli, statistika je vskutku zavrženíhodnou lží.
Není třeba ji trochu přičísnout, je-li zatím chudá na zamítavé nálezy?
Při úvahách nad tzv. přetížeností Ústavního soudu by stálo za zamyšlení, zda naopak raději nejít cestou "odbřemenění" soudců namísto jejich zbytečného zatěžování. Nabízí se například varianta, že odmítnutí pro zjevnou neopodstatněnost by mohlo být svěřeno soudci zpravodaji jako samosoudci.
Nebo snad jednotlivci, zavázanému navíc slibem soudce Ústavního soudu, nedůvěřujeme?
x x x
Ať tak, či onak, jedna zajímavá novinka stojí závěrem za upozornění.
Po Jeanu Valjeanovi znám dalšího muže, který se na galeje vydal zcela dobrovolně...