Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jana Posoldy, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2014 sp. zn. 21 Cdo 3220/2014, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 235 odst. l, § 240 odst. 2, § 241 odst. l, § 208 odst. l a § 218a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, takto:
I. Ústavní stížnost se odmítá.II. Návrh na zrušení ustanovení § 235 odst. l, § 240 odst. 2, § 241 odst. l, § 208 odst. l a § 218a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.
Odůvodnění
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 13. října 2014, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.
Společně s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení ustanovení § 235 odst. l, § 240 odst. 2, § 241 odst. l, § 208 odst. l a § 218a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
II.
Protože podání nesplňovalo náležitosti stanovené pro ústavní stížnost v ust. § 30, § 31, § 34 a § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), vyzval Ústavní soud stěžovatele k odstranění vad podání. K tomu mu stanovil lhůtu 15 dnů od doručení výzvy k odstranění vad podání. Současně Ústavní soud stěžovatele upozornil, že nebudou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny, bude Ústavní soud nucen podání (ústavní stížnost) ve smyslu ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout. Výzva k odstranění vad podání byla stěžovateli doručena dne 6. listopadu 2014 a následujícího dne počala stěžovateli běžet 15 denní lhůta k odstranění vad podání, která uplynula dnem 21. listopadu 2014.
Podle ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
Společně s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení výše uvedených ustanovení zákona. Z ust. § 74 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že návrh na zrušení zákona či jiného právního předpisu a nebo jejich jednotlivých ustanovení, má akcesorickou povahu, protože jej lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydanému na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části a tento návrh "sdílí osud" ústavní stížnosti. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do rozhodnutí o návrhu, vzneseného ve smyslu ust. § 74 zákona o Ústavním soudu. Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení právního předpisu (jeho jednotlivého ustanovení) [viz shodně usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 101/95, (U 22/4 SbNU 351)].
Protože stěžovatel vady svého podání ve stanovené lhůtě neodstranil, Ústavní soud návrh (ústavní stížnost) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. Návrh na zrušení výše uvedených ustanovení zákona Ústavní soud odmítl podle ust. § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. prosince 2014
Jiří Zemánek předseda senátu